Obsah

Proč není rapotínský hřbitov v Rapotíně?

Ve středověku byly hřbitovy zřizovány kolem kostelů. Rapotínský kostel se připomíná poprvé v roce 1454, kdy kolem něho byl i hřbitov. Kolem roku 1496 byly postaveny tzv. sesterské kamenné kostely v Rapotíně a v Petrovicích (Petrov). Na rapotínském hřbitově (ba i přímo v kostele pod podlahou), byli pohřbíváni občané Rapotína. Na petrovském hřbitově, který byl také kolem kostela, byli pohřbíváni obyvatelé Petrova a Vikýřovic. Každý kostel měl mít dokonce i vlastní faru s rozsáhlými pozemky. Podle rapotínské obecní kroniky měla ještě v polovině 18. století stát zchátralá petrovská fara. Kolem kostelů byly hřbitovy obehnané kamennými zdmi, mimo ně malá místa pro pochovávání zemřelých bez křtu, v prvním případě (tj. Rapotíně) obehnané pouhými latěmi, v Petrově nízkou zdí. Na rapotínském hřbitově byla u vchodu místnost pro hlídače kostela, jimiž byli od roku 1725 obden se střídající hrobníci, které platila obec.

            U cesty do Rejchartic u tzv. Pechova rybníka (německy am Viebich) se nacházel hromadný morový hrob, kde byli údajně pohřbíváni sebevrazi. Oba hřbitovy byly oválného až elipsovitého tvaru a poměrně skromné rozsahem, proto záhy přestaly dostačovat potřebám tří tzv. sesterských obcí Rapotína, Petrova a Vikýřovic. Na rapotínském hřbitově, který sahal na západě k obecnímu potoku (dnes zatrubněn), na severu až k dnešnímu Mariánskému sloupu (který však nechal zhotovit jistý Johann Winter až v roce 1876), východní hranice končila asi 5 m od dnešního venkovního vchodu do zákristie a na jihu zasahoval starý hřbitov až ke kříži před současným kostelem (ten byl však zhotoven mnohem později v roce 1896), se pohřbívalo do roku 1833.

            Dne 26. srpna 1784 vyšlo císařské nařízení (Josefa II.), že nové hřbitovy mají vznikat v úctyhodné vzdálenosti (nejlépe čtvrt hodiny chůze) od posledního obytného místa.

Současně se stanovilo, že hřbitov musí být obehnán zdí a výrazně označen křížem. Takto byl například postaven hřbitov ve Vernířovicích (kolem roku 1800).

Dle zemského stavebního řádu ze dne 25. ledna 1870 vyplynula pro všechny obce povinnost neudržovat dále hřbitovy nacházející se v intravilánu (zastavěná plocha) a přemístit je pokud možno mimo zástavbu. Tento předpis se týkal prakticky všech obcí, které měly kostel v zastavěném centru, velkolosinský hřbitov nevyjímaje. Z tohoto důvodu zakoupil farní úřad ve Velkých Losinách, který plnil roli správce obecního hřbitova, na jaře 1872 za 1600 zlatých pozemek pro nový hřbitov. Smlouvu podepsali 18. dubna 1872 farář Franz Hantschel a majitel pozemku Eduard Engel, tehdejší losinský starosta. Na novém hřbitově byla postavena postupně kaple, také márnice a zahradnický domek. Obdobně byl postaven nový hřbitov v Maršíkově. Ten původní se nacházel u kostelíku.

Již v té době uvažoval obecní úřad v Rapotíně o stavbě nového hřbitova a to na svém území. Všichni zesnulí obyvatelé Rapotína byli pohřbíváni od roku 1833 v Petrovicích. Proto byl také tamní hřbitov razantně rozšířen. V roce 1862 byl jistý Klaus kostelníkem obou svatostánků. Již padesát let kopal pro všechny tři obce (Rapotín, Petrov a Vikýřovice) hroby, byl zvoníkem a po boku kněžích vítal novorozence při prvních návštěvách božích domů.

Hrobník Daniel Stanzel z domku Dombrovských nad cestou Klugerovou za své mnohaleté působnosti mnohokrát prokopal petrovský hřbitov. Zemřel v roce 1903 ve věku 80 let. Z nezpuchřelých prken rakví si zpravoval střechu. V kostele dohlížel nad školní nezbednou mládeží. V obecní kronice Rapotína se také nachází informace, že při choleře v roce 1855 byli zemřelí lidé pochováváni na západní straně hřbitova za kostelem ve společném hrobě.

Po požáru petrovického kostela na svátek sv. Anny v roce 1904 zůstal hřbitov s ruinami kostela v neudržovaném stavu až do roku 1910. Tehdy byly odstraněny zbytky vyhořelého kostela a také rozbořena hřbitovní zídka. Zůstala jen část zdi od staré (farní) školy po silnici. Ostatky pohřbených byly exhumovány a přeneseny i s náhrobky na nedaleký petrovský hřbitov. Zbytky kostelních zdí stejně jako kamení z hřbitovní zídky byly později použity ke stavbě nové petrovické školy (tzv.„měšťanka“). Mohutná krupníková křtitelnice, jediný pozůstatek zaniklého petrovského kostela, byla v roce 1909 přemístěna na farskou zahradu do Rapotína a použita jako mísa na živé květiny (dnes ji můžete vidět u hlavního vchodu uvnitř rapotínského farního kostela). Na štítové straně domu č. p. 2 v Petrovicích byl do roku 1909 každoročně na svátek Božího těla postaven jeden ze čtyř venkovních oltářů.

V zimě 1914–1915 sloužil prostor bývalého petrovského hřbitova jako vojenské cvičiště pro vojáky části Pěšího regimentu 93 ubytovaného v hostinci „Zur Köhlerei“ (U Uhlíře) na rapotínském náměstí a v nové petrovské škole. V roce 1922 byl rozebrán původní hřbitovní kříž a postaven na novém hřbitově. Prostor starého hřbitova byl poté rozdělen na 6 parcel. Jedna byla použita obcí ke stavbě spojovací cesty k rapotínskému kostelu (za utržené peníze farnost dala v roce 1930 opravit a modernizovat varhany ve farním kostele v Rapotíně) a ostatních pět parcel bylo zastavěno obytnými domy.

Jak petrovský kostel sv. Máří Magdalény, tak hřbitov a rozsáhlé pozemky patřily rapotínské faře. Taktéž tomu bylo i s farní školou (1774), dnes školní jídelna a malou patrovou budovou rapotínské farní školy. Dokonce petrovská velká nová škola (1912) se nazývala z počátku také rapotínská. Je nutné si připomenout, že v minulosti měla rapotínská fara zcela zásadní význam a vliv na Vikýřovice a Petrov, které dodnes jsou součástí farnosti. Rozhodující slovo měla farnost, ale i rapotínská obec na vzniku nového velkého hřbitova. Ten vznikl na pozemcích patřících rapotínské faře (tzv. Farní dědictví Pfarerb, toto označení bylo používáno až do roku 1946). Ovšem někdy se uvádí, že místo, kde dnes stojí rapotínský hřbitov, patřilo významnému petrovskému sedláku Josefu Heinischövi (tamnímu radnímu) a od něj jej měla vykoupit petrovská obec. Bylo to totiž ideální místo na rozhraní Rapotína, Petrova a Vikýřovic. Později to dokládá i skutečnost, že nová škola („měšťanka) se nacházela v katastru Vikýřovic a také Petrova.

Podle Vogla v roce 1900 byl při cestě z Vikýřovic do Petrovic nedaleko kostela sv. Máří Magdalény zřízen zcela nový prostorný hřbitov. První pohřeb se zde již uskutečnil 16. 6. 1899. Základní záminkou byla nedostatečná kapacita prastarého hřbitova u petrovského kostela, který sloužil všem třem přifařeným obcím. Patrně hrála roli také řevnivost obcí a církve, které jak z prestižních, tak z finančních důvodů usilovaly o kontrolu nad pohřebními místy. Postavením nového hřbitova se veškeré požitky, ale i povinnosti přesunuly na petrovickou obec. Na tuto motivaci ukazuje i fakt, že nový hřbitov nebyl oficiálně vysvěcen – údajně si to nepřálo petrovské zastupitelstvo. Svěceny byly poté příležitostně jen jednotlivé hroby. Hřbitov zřídila a vlastnila petrovská obec a sloužil celé farnosti (Rapotín, Petrov a Vikýřovice).

Kdy přesně byl petrovský hřbitov převeden pod obec Rapotín, není známo. Snad se to mohlo stát v letech 1939–1945, kdy existoval tzv. velký Rapotín, k němuž patřily jak Petrov, tak Vikýřovice. Prvorepubliková obecní kronika uvádí, že hřbitov se nazýval jako rapotínský (patrně podle kostela). Zde je uvedeno, že hlavní zásluhu na vybudování nového hřbitova měl právě Rapotín. V únoru 1946 byl správcem hřbitova zaměstnanec obce Rapotín Antonín Vildner, č. p. 109. Hrobníkem měl být v té době pan Chalupa.

 

Poznámky:                                                                                                                 

Starý hřbitovní kamenný kříž z roku 1879 byl po postavení nového (součastného) hřbitova (1900) přenesen před jeho hlavní vchod. Jeho renovace a změna umístění proběhla v roce 1927. Původní kovová lucerna byla po roce 1989 zničena. To samé se stalo s lucernou, která se nacházela (do roku 1997) u sochy P. Marie před rapotínským kostelem.

 

Vše nasvědčuje tomu, že hlavním stavitelem hřbitova byla petrovská obec. Samotná stavba hřbitova stála kolem 26 000 korun (13 000 zlatých). V téže době přispěli naši farníci 11 348 zlatých na výstavbu nové fary (1896).

Mezi nejstarší hroby patřil dnes asanovaný hrob rapotínského obvodního lékaře Eduarda Kargera, který zesnul v roce 1902 ve věku 60 let. Jeho hrob se nacházel poblíž márnice.

 

LITERATURA:

Gedenkbuch der Gemeinde Reitendorf  an der Tess. (HADWICH, R. od 1927). Obecní kronika Rapotína. Státní Okresní Archiv Šumperk.

BALÍK, S.: Pozdvihni se duše z prachu. Příběh bludovské farnosti. 2013, CDK Brno.

JAŠŠ, R.: Kostel sv. Jana křtitele ve Velkých Losinách. In: Historická ročenka Velké Losiny 2002, s. 25 – 27.

POLÁCH, D.: Historické toulky Šumperskem. Štíty 2012, s. 94 – 101.

VOGL, H.: Die Friedhöfe. In: Heimat im Tesstal. Mannheim 1965, s. 246.

 JAŠŠ, R.: Sborník k historii obce Petrova nad Desnou. 2014, s. 36 – 37.

 

Zpracoval:  Stanislav Hošek