Obec Rapotín
Obec Rapotín

Rapotín za Žerotínů 1494 - 1602

S tímto moravským šlechtickým rodem je spjat Rapotín i celé Podesní. Většinou se uvádí, že předchůdcem Žerotínů byli Bludovicové. Blud z Bludova zastával v letech 1213 -1215 úřad přerovského purkrabího. Prvním významným Žerotínem byl Jan (+1499). Jeho moravské statky spolu se zbožím ve Slezsku z něj činily velmi bohatého pána, jeho moc byla korunována dědičným přijetím Žerotínů do panského stavu (kol. 1478). Poté vykonával v letech 1480 – 1482 funkci nejvyššího sudího v Olomouci.

Ještě za života Jana ze Žerotína v r. 1497 zdědil šumperské panství i s Rapotínem Petr ze Žerotína (asi 1465 -1530).  Kolem roku 1508 se podařilo Petru ze Žerotína získat toto původně zeměpanské zboží do svého dědičného vlastnictví. Mimo panství Bludov získal v r. 1527 Třemešek. Před r. 1516 získal do zástavy i panství Rabštejn, kde kázal kutati rud obsahujících zlato, stříbro i olovo. Kolem roku 1520 měl údajně postavit tvrz v Janovicích. Petr vykonával úřad nejvyššího moravského komořího a hejtmana Olomouckého kraje, náleželo mu právo nosit přilbici ozdobenou korunou. Podle tradice byl postaven v roce 1519 kamenný kostel v Petrovicích (Petrov nad Desnou) a v roce 1524 na místě dřevěného kostela v Rapotíně totožný kostel jako v sousedních Petrovicích. U každého kostela měla být dokonce fara. (Stará fara v Petrovicích měla stát, sice v zchátralém stavu, ještě v polovině 17. století). V každém případě byly pozemky tzv. Pfarerb a Pfargraben ① v Petrovicích a náležely k rapotínské faře. Jelikož pověsti mají mnohdy racionální jádro, je možné, že pověst o tzv. sesterských kostelích může být pravdivá. V každém případě byly tyto dva téměř stejné kostely v té době zcela unikátní, neboť většina sousedních kostelů byla ještě dřevěná. Je tedy celkem logické, že tyto kostely nechal na své náklady postavit Petr ze  Žerotína. Historik Šumperska, Mgr. D. Polách, uvádí, že kostely byly postaveny dříve, a to v letech 1494 – 1496. Soudí tak podle rapotínského zvonu, na němž byl letopočet 1496 a vážil 6 centýřů (asi 340 kg). Za Žerotínů byly oba kostely několikrát stavebně upravovány, např. přístavba kněžiště Petrovického kostela (1573).

Dle tradice měl zastávat úřad rapotínského rychtáře v roce 1500 Hans Engelbracht. Zcela spolehlivé údaje nám přináší berňová registra z r. 1516. Ty nás informují, že Melichar, syn rychtáře (Fojta), spolu s konšelem Mathesem Klapperem přinesli berni 8 zlatých od 36 usedlíků (tj. hlav rodin). Celkový počet obyvatel byl asi 260 osob. Mimo to zde žila i vesnická chudina, která daně neplatila. Z rychty byl odevzdán plat jednoho a půl zlatého. Skromné životní podmínky vykazuje i městečko Rýmařov, kde od 30 usedlíků byla odevzdána rychtářem Nyklem Jostem berně ve výši 8 zlatých, stejně jako v Rapotíně. Ve Vikýřovicích byla od 27 usedlíků a rychtáře Mertena Frymla vybrána daň 6 zlatých a z rychty 1 zlatý. V Rapotíně se na počátku 16. století uvádějí rychtáři: Hans Dietrich, Peter Beck (1528), Kaspar Benesch (1535).

Po smrti Petra ze Žerotína v r. 1530 převzal Šumpersko jeho syn Přemek ze Žerotína. Ten ale nezůstal tak, jako jeho otec katolíkem, ale kolem r. 1550 konvertoval k protestantismu. Dokonce ze Šumperska vyhnal dominikány. Většina poddaných přijala evangelickou víru a pevně se jí držela. Po smrti Přemka ze Žerotína v r. 1558 zdědil Rapotín s Petrovicemi a Vikýřovicemi Petr II. ze Žerotína. Ten spolu s bratrem Janem, který obdržel Losiny, spravoval společně město Šumperk.

Byl to právě Petr II., který nechal vytýčit v r. 1563 nové hranice mezi Franštátem (N. Malín), Vikýřovicemi a Rapotínem. Také nechal upravit robotu, jakož i finanční dávky Rapotína, Vikýřovic a Petrovic. S těmito vesnicemi uzavřel vyrovnání, ve kterém svým poddaným slíbil, že je nebude utiskovat žádným novým hodováním (vyjídáním).

Vstřícný postoj Petra II. ze Žerotína ke svým poddaným trval patrně velmi krátce. Již v r. 1566 žalovaly naše vsi (tj. rapotínské farnosti) na Petra II. moravskému zemskému soudu, že omezuje jejich práva na dřevo. To mělo za následek tzv. narovnání mezi poddanými z Rapotína, Vikýřovic a Petrovic s Petrem ze Žerotína před olomouckým zemským soudem z 12. 8. 1567. Protože však poddaní našich obcí káceli dřevo, kde se jim zlíbilo a tím napáchali mnoho škody, byla žaloba zamítnuta. Přesto bylo dosaženo, že sedláci směli kácet už jen podle pokynů vrchnostenských hajných. Ti měli také bránit ostatním poddaným v nedovoleném mýcení lesa, pytlačení a pasení dobytka na paloucích patřících vrchnosti.  

Naše rolníky rovněž obtěžovala četná stáda dobytka patřící vrchnosti. Žerotínové chovali hojně skot, neboť velmi finančně vynášel. Koupili vyhladovělá zvířata a po jejich přepasení je opět prodávali k dalšímu transportu či spotřebě. Nejvíce z našich vsí pociťovali újmu obyvatelé Vikýřovic (ale i Rapotína), takže si opět na vrchnost stěžovali, ale neuspěli. O 100 let později (1660) dokonce Žerotínovi poddaní zatarasili rapotínskou silnici a zahnali dobytek zpět do Šumperka. 

Po roce 1560 skoupil Petr II. ze Žerotína vikýřovickou rychtu s pozemky včetně dvou mostů (mýto) k ní náležejících a patrně i mlýna a zřídil zde vrchnostenský dvůr. Na tomto dvoře byli rolníci zavázáni robotovat po jednom dni v týdnu, o žních to bylo 6 dnů. Mimo to i na dalším dvoru v Šumperku. To se velmi nelíbilo několika vikýřovickým sedlákům, kteří se opět postavili vrchnosti a začali rebelovat. Žerotín na ně uvalil vězení, a to na sedláka Weisera, Weikala a Bartha. Ti se ale mohli během 18 týdnů vykoupit a ve svých příbytcích zůstat, v případě opakování přečinu měl Žerotín právo tyto sedláky vyhnat a na jejich místa dosadit vhodnější. Petrovičtí sedláci nezůstali pozadu a stěžovali si kvůli vynucenému dovážení piva do šumperského zámku a dodatečné robotě na šumperské chmelnici. Zemský soud nařídil Žerotínu, že chalupníci jsou od těchto prací osvobozeni. Spory mezi vrchností a poddanými neskončily ani smrtí Petra II. ze Žerotína v roce 1567 a pokračovaly v neztenčené míře za Petrova dědice a bratra Jana ml. ze Žerotína. Ten získal Rapotín, Vikýřovice a Petrovice a přičlenil je k svému losinskému panství. Již v roce 1561 patrně došlo k tragickému souboji (jednalo se o dědictví), kdy Jan ml. zranil mečem svého bratra Zikmunda tak nešťastně, že zemřel. Janovo počínání bylo císařovým zástupcem považováno za překročení meze nutné obrany a rodová rada Žerotínů jej na společném sněmu odsoudila k těžkému žaláři na jeden rok. Tento trest si, asi v r. 1565, odpykal na losinské tvrzi. Již před tím v roce 1562 společně s bratrem Petrem II. prodal Šumperk zdejším měšťanům. Nakonec v r. 1569 už sám prodal šumperským měšťanům zámek s dvorem, mlýnem, mýtem, sladovnou, valchou, pilou, papírnou a menším panstvím zahrnujícím Franštát s Hraběšicemi za 12 000 zlatých. Při prodeji se Jan ml. ze Žerotína zavázal měšťanům, že on ani jeho potomci nebudou vystavovati (šenkovati) pivo v Rapotíně, Petrovicích a Vikýřovicích, nýbrž že toto právo zůstane neztenčené šumperským měšťanům.

 

Poznámky:

 ① Farní dědictví a farní strouhy (10 ha).

 

Literatura:

THEIEL, F.: Peter von Zierotin und seine Tesstaler Untertanen. In: Heimat im Tesstal. Mannheim, 1965, s. 78.

POLÁCH, D.: Karel starší ze Žerotína a Bludov. Bludov 1993

POLÁCH, D.: Historické toulky Šumperskem. Štíty 2012.

 

Zpracoval: Stanislav Hošek

Obec

Napište nám

napište nám

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Překlad (translations)

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 2
DNES: 118
TÝDEN: 118
CELKEM: 1305670

Mobilní aplikace

 Mobilní aplikace v Obraze

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
30
4
31
5
1
4
2
4
3
5
4
5
5
4
6
2
7
2
8
2
9
2
10
2
11
5
12
4
13
2
14
2
15
2
16
1
17
1
18
2
19
1
20
1
21
1
22
1
23
1
24
1
25
5
26
2
27
1
28
3
29
1
30
1
1 2 3

Hlášení závad

Hlášení závad