Rapotín - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Po roku 1989 byla v Rapotíně obnovena tradice, která připomíná padlé vojáky z Rapotína, Petrova a Vikýřovic. Starostové z již zmíněných obcí si vždy 11. listopadu v 11 hodin připomínají konec I. světové války u památníku, který je umístěn na pravé straně při vstupu do rapotínského kostela.

Národnostní rozdělení ovlivnilo přístup k oběma světovým válkám. České obyvatelstvo zaujalo již k první světové válce záporný postoj a bylo vystaveno represím. Mužská část obyvatelstva se dle branného zákona této I. světové války zúčastnila. Výsledkem byly hromadné odchody do zajetí a vytvoření česko-slovenských legií.

Z uvedených skutečností vyplynulo, že při zřizování památníků obětem první světové války české obyvatelstvo upřednostnilo obnovu samostatnosti. Obyvatelé německé národnosti vyzvedávali v té době věrnost vlasti, (tj. Rakousku-Uhersku) její obranu. Vznik nového státního útvaru (ČSR)není na německé straně památníku uváděn. Naopak, součástí památníků jsou skryté i zjevné symboly zaniklého habsburského státu. Společné pro obě skupiny jsou projevy úcty všem padlým a lítost nad ztrátou životů svých blízkých.

Stavby památníků byly ve většině zřízeny obcemi. Pozoruhodná byla snaha Zemského úřadu v Brně pro podporu řemesel z roku 1922. Jednalo se o požadavek, aby všechny obce, které připravují stavbu památníků, hlásily tento záměr uvedenému úřadu v Brně. Ten zajistí, aby sochaři a kameníci byli seznámeni s tímto záměrem, získali zakázky a zvýšili odbornou úroveň těchto staveb. Ty mají být trvalým prvkem připomínajícím výjimečnou (válečnou) dobu. Mnohé stavby byly dokonce schvalovány Památkovým úřadem v Brně. Dokladem snahy Zemského úřadu je ve fondu obce Loučná ve Státním okresním archivu Šumperk uložený přípis okresní správy pro německou část obcí v okrese Šumperk. Ten vyzývá všechny obce k ohlášení záměru stavby válečného památníku dle požadavku zmíněného Zemského úřadu v Brně. Výsledkem této iniciativy v našem regionu bylo (okres Šumperk a Zábřeh), že se na výstavbě památníků podíleli umělci, z nichž nejznámější byl v českých obcích Vojtěch Sucharda, rodák z Nové Paky a v německých obcích Josef Obeth, rodák z osady Terezín u Mikulovic. Dále Egelbert Kaps (taktéž z dnešního slezského okresu Jeseník, dříve Frývaldov). Ten zhotovil pomník v roce 1923 v Kolštejně (Branná). Z Kolštejna padlo ve válce 59 vojáků a 17 bylo nezvěstných.

V Rapotíně byla snaha vybudovat pomník padlým vojákům už od počátku 20. let minulého století. Ovšem stejný záměr měly sousední (farní) obce Petrovice nad Desnou a Vikýřovice. Prvním společným krokem našich vesnic byl záměr vybudovat společný památník na petrovském hřbitově, ale z toho také sešlo.

Až po deseti letech snah bylo rozhodnuto vybudovat společný památník na pravé straně při vstupu do rapotínského kostela. Památník tvoří mramorová stěna s reliéfem válečného kříže ve vavřínovém věnci a třemi bronzovými (mosaznými) deskami (každá 110x100 cm), je osazena na jižní, vnější zdi rapotínského kostela, celkové rozměry jsou 295x374x20 cm.

Nahoře na pomníku je nápis: „Unseren im Weltkriege 1914-1918 gefallenen Helden“ - Našim ve světové válce 1914-1918 padlým hrdinům. Uprostřed je už zmíněný válečný kříž ve vavřínovém věnci. Od něj pak napravo nápis: „Wer für die Heimat liess sein Blut, ruht auch in fremder Erde gut“ -  Kdo pro vlast prolil svoji krev, bude dobře spát i v cizí zemi.

Pod těmito nápisy jsou umístěny tři kovové desky se jmény 204 padlých a nezvěstných z naší farnosti.

Z Rapotína (1.deska zprava) zahynulo ve válce 65 osob a 6 bylo nezvěstných. Z Vikýřovic (2. deska) padlo 68 vojáků a 4 byli nezvěstní. Z Petrovic nad Desnou a Terezína se již do svého domova nevrátilo nejméně 46 mužů ve zbrani. ①Autorem návrhu byl vídeňský architekt Adolf Paar, který se později usadil v Šumperku. Kamenické práce provedl Otto Pfitzner z Velkých Kunětic (u Mikulovic ve Slezsku) za 7 986,60 Kč. Slavnostní svěcení se konalo 5. července 1931. Po polní mši vysvětil tento památník děkan Antonín Sehnal. Slavnost probíhala v neděli v deset hodin za krásného počasí a hlavní program probíhal na cvičišti Měšťanské školy v Petrovicích. Hosté byli mj. senátor Gustav Oberleihner (za německé národní socialisty) a majitel rapotínské sklárny Josef Leo Schreiber. S největší pravděpodobností byli hlavními sponzory (zřejmě i s majitelem vikýřovické likérky Josefem Schreiberem). Část finančního zajištění památníku obstaral zdejší Spolek válečných veteránů (tzv. Kameradschaftsverein), a to zřejmě formou lidových slavností.②

Po skončení II. světové války byla averze vůči všemu, co připomínalo německou okupaci. Podle oběžníku správní (okresní) komise v Šumperku ze srpna 1945, měly být v obcích odstraněny všechny symboly, pomníky atd., které připomínaly dobu nesvobody ČSR. Některé obce si to vyložily tak, že pomníky padlým německým vojákům za I. světové války mají být odklizeny. V Rapotíně památník na stěně zabednili a v pozdějších letech oplechovali. Pomník původně obklopovala železná okrasná ohrádka, kde rostly popínavé rostliny. Dnes je zde dlažba.

V obci Loučná nad Desnou (Vízmberk) se nachází zcela výjimečná stavba památníku padlých vojáků. V první řadě úpravou památníku na vodní dílo - kašnu. Zvláštností, která není na Šumpersku k vidění, je na památníku umístěný přehled druhů vojsk c. a k. armády. Z pěti druhů byly tři povětrnostními vlivy a vodou z kašny zničeny. Památník je dokladem toho, že také názory na válku se v jednotlivých obcích liší. Nápis na středové části v českém překladu zní „Přísahejte, že až se svět poučí a mír vrátí k národům, byla oběť hrdinů válečného pole cti obětí poslední“. Nápis tohoto druhu je zřejmě jediný v německých obcích Šumperska a Zábřežska.

Monumentální pískovcový památník I. světové války v podobě gotizující kašny s postavou sv. Jiří na vzpínajícím se koni. (Jiří symbolizuje vítězství světla nad temnotou tj. drakem) vytvořil Josef Obeth (1874-1961) z Velké Kraše v roce 1927 pro Vízmberk. (Předtím vytvořil památníky v Malé Moravě r. 1922, v Hanušovicích r. 1924, ve Vysokém Potoku r. 1925). Jeho nejpodařenější válečný pomník ve Vízmberku tvoří obrovská masa, která se nachází v parčíku mezi školou a obecním úřadem, má výšku asi 6 metrů a půdorys o rozměrech 380x275 cm. Na ploše nádrže (na zadní straně) je 115 jmen (některá jsou již nečitelná) padlých a nezvěstných vojáků, kteří pocházeli z této obce. Na ploše památníku je i Obethova signatura. Zednické práce jsou dílem místního stavitele Eduarda Stanzela. Celkové náklady památníku se pohybovaly kolem 30 tisíc Kč.③ Při slavnostním odhalení 7. srpna1927 sloužil polní mši zdejší farář Josef Rýpar a pod vedením učitele Jaschkeho zazněla Schubertova mše. Kmotrou svěcení byla Emma Kleinová a čestným předsedou výboru pro zřízení památníku byl Franz Klein. Starosta obce Engelbert Olbert poděkoval všem zainteresovaným, zejména sochaři Josefu Obethovi. Památník byl v roce 2005 na náklady OÚ v Loučné restaurován. Mimochodem památník ve Velkých Losinách byl odstraněn po roku 1945 (stával u školy). Zachovala se pouze pamětní deska se jmény 107 vojáků. Dnes je deska uložena na velkolosinské faře.

Na Zábřežsku jsou v českých obcích pozoruhodné památníky v Dubicku, Postřelmově, Brníčku, Crhově či Zvoli.

V německých obcích historického Zábřežska je nejzajímavější vchod na hřbitov a do kostela v Červené Vodě s originálně pojatým pomníkem padlých z 1. světové války. Pomník (památník) pochází z roku 1926. Brána připomíná sepnuté ruce k modlitbě. Z vrcholu brány visí kříž a pod ním je německý nápis „Die Heimat-Thorn Helden“­  vlast legendárních hrdinů.

Na venkovní zdi je zleva doprava nápis 1914, poté busta hlavy vojáka a kovová deska se jmény padlých. Totéž je na pravé straně z číslicí 1918. V Červené Vodě padlo asi 80 vojáků. V nedalekém Písařově jich bylo 50.

Poznámy:

①Další památník obětem války nechala zřídit Starokatolická církev v Šumperku svým farníkům. Zhotovena však byla pouze pamětní deska, provizorně umístěna uvnitř kostela. Na desce najdeme jména padlých starokatolíků z Rapotína, Vikýřovica Petrovic. Jedná se celkem o 15 vojáků, nejmladšímu bylo 18 let a nejstaršímu 42 let.

②Z války se vrátilo jen z Rapotína na 30 válečných invalidů. Někteří na následky zranění zemřeli. Například jen z Frankštátu (N. Malín) to bylo 12 osob. Celkem padlo 72 vojáků (1914-1918).

③Maršíkovský památník (1929), který stojí před vchodem do kostelíku a stál nejméně 5 200 Kč. Z obce padlo 22 vojáků. In. JAŠŠ, R: Oprava dřevěného kostelíku v Maršíkově v roce 1930. Historická ročenka Velké Losiny2001, č. 4 s. 25-27.

Literatura:

BENDA, J., LEŠNAR, B., BLAŽEK, A.: Památníky obětem první a druhé světové války 1914-1918, 1939-1945 na Šumpersku, Zábřežsku a Mohelnicku. Šumperk 2007, s. 16-18, s. 46-47, s. 57-58.

GÁBA, Z., MOŽNÝ, P.: Pomezí Čech a Moravy na starých pohlednicích a fotografiích. Štíty 2016, s. 31.

Kolektiv autorů: Rapotín. Z historie a současnosti obce. 2014, s. 143-144.

POLÁCH, D.: Historické toulky Šumperskem II. Štíty 2017, s. 198-200, 236-237.

 

Zpracoval: Stanislav Hošek