Obec Rapotín
Obec Rapotín

Katolická lidová jednota a Křesťanská německá tělocvičná jednota Luis Karschin

Ve druhé polovině předminulého století vznikl v průběhu průmyslového vývoje v zemích Dunajské monarchie takzvaný „čtvrtý stav“ námezdních dělníků (proletářů). Aby mohl čelit zotročování ostatními společenskými vrstvami, spojil se se Sociálně demokratickou dělnickou stranou. Aby mohl účinně své členy školit proti nedůstojnému utlačování a vykořisťování, vznikly v jeho řadách tzv. „vzdělávací spolky“. Ty byly zárodečnými buňkami všude vznikajících dělnických sportovních spolků.

Rok založení „Katolické lidové jednoty“ pro Rapotín a okolí již nelze přesně zjistit, protože v roce 1938 byl s veškerým majetkem jednoty zabaven i jeho archiv. Cílem společného rozhodování ve stanovách byla ochrana a zachování katolických zájmů, ošetření společenských a církevních tradic včetně vlasteneckého smýšlení.

Prvním předsedou byl zvolen pan Ignác Kranich, pekař z Rapotína, a jako církevní poradci kaplani Franz Talpa a Alois Schindler. Místem setkání Jednoty byla ze začátku hospoda Rotter (vedle kaple sv. Michala, naposled řeznictví Schneider), při větší účasti se scházeli v hospodě „Pernikl“ v Petrově (naposled Schlesinger).

Nejaktivnějšími členy v době založení byly rodiny Kranich, Gries, Grimela, Hoheisel, Köhler, Karger, Krätschmer, Neugebauer (Drexler a 2. předseda), Waldhaus a Wölfel, jména pánů Drösel, Pavlu, Pohlner a Pospischil, paní Bartel John, Heinisch, Rotter včetně tehdy ještě svobodných příslušníků rodin Dokoupil, Kopp, Montag, Kvapil, Schnaubelt a Sündermann.

V roce 1900 nebo 1901 farář Karl Wolf vysvětil prapor jednoty. Kmotrou byla paní Olga Klugerová, manželka bývalého rapotínského dědičného rychtáře. Jelikož při rychlém nárůstu členů Jednoty stávající prostory nestačily, bylo v roce 1904 rozhodnuto o stavbě vlastního domu a v roce 1905 byl tento záměr zrealizován. Stavební pozemek zprostředkoval Karl Griese, finanční prostředky z členských příspěvků, darů a zisku z vydání nezdanitelných bonů v hodnotě 10 a 20 korun.

Dům poskytoval sál v přízemí pro 260 sedících občanů, kantýnu (později hostinská místnost), zasedací místnost, v podkroví šatnu, byt kantýnského, včetně praktického jeviště, jež vlastně tvořilo víceúčelovou stavbu. Velká stinná zahrada poskytovala ideální možnosti pro zahradní slavnosti a prostor na cvičení. Po roce 1945 zde bylo kino Vlast.

Nyní se mohl život Jednoty plně rozvinout. Zahradní slavnosti, taneční zábavy, divadelní představení a vždy oblíbené a hojně navštěvované mikulášské a silvestrovské oslavy, tržbou nejen přispěly k pokrytí dluhů stavby, ale také k lepšímu společenskému uvědomění členů Jednoty. Ať už v kantýně, při tanci, jako diváci v sále nebo účinkující představitelé na jevišti, všude se zde cítili jako v druhém domově. Každoročně byli na Bílou neděli hodnostáři tří obcí ve velkém sále pohoštěni koláčem a kávou a tak i nezúčastnění měli pocit společenského ducha.

K nejhorlivějším hercům a zpěvákům Jednoty tehdy patřili pan Gries, Hoheisel, Martinek, Pavlu, Pospischil a dámy Kluger, Kranich, Kvapil, Montag, Schnaubelt, Seidl a Sündermann. Vedením veselého zástupu byli pater Franz Talpa a pan Gries.   

Jinoši Jednoty se v roce 1905 připojili k Burschenklubu (Klubu mladých) „Edelweis“, který se hlavně věnoval divadelním hrám, národním tancům, předčítání a výletům. O rok později, na návrh vedoucího Franze Pavlu, účinné podpory Lidové jednoty a adepta „Útočného spolku“ Hanse Bartela ze Šumperka, vznikla Křesťanská německá tělocvičná jednota.

Lidová jednota a také Bratrská jednota Šumperka, která se zúčastnila zakládajícího shromáždění jednoty, poskytly prostředky k nákupu prvních cvičebních potřeb. Prvním předsedou byl zvolen Franz Pavlu, za předcvičitele Anton Kolb a Hans Martinek, jako poradce pan Pospischil. Ostatní funkcionáře nelze s jistotou vyjmenovat. Pilířem mladé Jednoty byli, kromě již jmenovaných, cvičenci Klose, Krusch, Neumann, Schnaubelt Franz a Wagner Johann (později hospodský), o prvních cvičenkách se zmínka nezachovala. Starší i nově příchozí do Tělocvičné jednoty se automaticky stali i členy Lidové jednoty.  Omlazovala se tedy členská základna a získávali tak členské příspěvky ke krytí dluhů a služeb. Na základě této společenské báze byly od této chvíle zájmy obou Jednot úzce spjaty. Účast na významných církevních slavnostech a společné činnosti všeho druhu je zviditelňovaly. Největším kladem této součinnosti je kromě růstu popularity sílící rozkvět obou Jednot.

Mladá Jednota byla po 1.světové válce zastřešena „Svazem cvičenců severní oblasti“ („Turnverband Nordgau“) a od roku 1919 tzv. Křesťanským německým tělocvičným spolkem v ČSR. Na rozdíl od stanov jiných tělocvičných spolků mohli do jejich řad vstoupit pouze křesťané. Cílem činnosti Jednoty je tělesná zdatnost v duchu cvičitele Jahna, křesťanská péče a patriotické smýšlení.

U části obyvatel, věrných císaři a rakouskému smýšlení, se vžitá hesla neminula účinkem. Snažení Jednoty se brzy mohlo, co do počtu a výkonnosti, rovnat starším tělocvičným jednotám v okolí. Objevují se zde nová jména cvičenců: Drösel Johann a Franz, Halmich, Haide, Hlasny, Höhl, Karger, Köhler, Michner Olbrich, Osladil, Scholz, Schubert a Tobias. Z žáků a dorostu jména Baruschka Herbert, Brezina Franz, Heissig Franz, Langer Engelbert (později zasloužilý předseda a hostinský), Mischak Karl a mnozí jiní.

Z německých farářů té doby se aktivně účastnili kaplan Alois Schindler a Gustav Langer. Avšak tento zdařilý vývoj Jednoty se začátkem první světové války takřka zastavil. Zpráva o atentátu v Sarajevu byla příčinou smutného konce zakládající okresní tělocvičné slavnosti CDT v Rapotíně 28. června 1914 a konec činnosti pro příštích těžkých pět let. Brzy na to byli povoláni první cvičenci k bojovým praporům, jejichž pochodová píseň zněla „Vlast volá“. Jak velkou krvavou oběť pro své vlastenecké cítění podstoupili, potvrzuje zdejší pamětní deska. Vykazuje pro CDT Rapotín 19 obětí, mezi nimi páter Gustav Langer, který jako polní kurát zemřel na tyfus.

Jelikož mnohé sestry cvičitelky musely vykonávat těžkou mužskou práci nebo pomocné práce u dráhy, hasičů nebo v lazaretech a tělocvična byla obsazena jednotkami armády, nebylo možné pravidelné cvičení. I když ztráty Jednoty na lidských životech nebyly až příliš velké, přece jen obsazování domu armádou zde zanechalo značné škody. Díky obětavosti a píli dorostu, navrátilců v součinnosti s kmenovými členy, bylo na konci války společným úsilím dosaženo úspěchu v získávání tolik potřebných prostředků k obnovení činnosti Jednoty.

S ohledem na poválečné národnostní a politické změny museli kaplani Franz Gula a Adalbert Treutler opustit řady Jednoty. Avšak pod cílevědomým vedením  nových předsedů dosáhla Jednota opět uznání. Po nabytí výčepní licence v roce 1919 získala Jednota nejen nový zdroj příjmů, ale i domov pro veřejné zájmy. Po znovuzaložení „Křesťansko sociální národní strany“ zde měly i ostatní strany a svazy různá sezení a shromáždění. Jako hospodští zde až do uzavření v roce 1939 postupně působili manželé Wagnerovi, Schnaubeltovi a Langrovi. Původní cíl Jednoty „ochrana katolických zájmů“ byl následkem šovinistických záměrů nové státnosti stále více přenecháván „Křesťansko sociální národní straně“, čímž se změnila působnost Jednoty k opečovávání zvyklostí, obyčejů a společenských mravů.

Hlad po životě v poválečné době zde našel široké uplatnění. Ve spolupůsobení s Tělocvičnou jednotou se rozvinula čistá aktivita Jednot. Jejich divadelní představení pod vedením pana Pospischila získala pozoruhodnou úroveň. Opěrnými pilíři této divadelní skupiny byly dámy Kopp, Poisel a Hermann, také pánové Seidel, Baruschka, Heissig, Innemann, Pavlík Otto, Weiß Dolf včetně sourozenců Anna, Emma a Robert Karschin. Také Německý křesťanský tělocvičný svaz CDT se svými starými členy brzy dosáhl své bývalé výkonnosti. Vedle navrátilců se objevují nová jména z řad dorostu a nově příchozích, mezi nimiž byli cvičenci John a Weiss, cvičitelky Pospíšil, Klein, Karger, Schittenhelm, Scholz, Pavlik, Straka, Weiß Anni a jiní.

Již na první slavnosti Tělocvičného svazu CDT ČSR v Šumperku v roce 1920 dosáhla místní skupina z Rapotína cenných vítězství. Rozvoj činnosti Jednoty brzy dosáhl pozoruhodných výsledků. Následkem stále se stupňujícího politického napětí odcházely cenné síly do německých nebo socialistických destinací, čímž určení Jednoty následně zcela selhalo. Zastaralé způsoby cvičení jsou nahrazovány novými. Místo výkonů jednotlivců získávají převahu víceboje mužstev, moderní cvičení, gymnastika, rytmické tance, turistika, v souhrnu sport a hry. Změněné státní a národnostní poměry jsou nositeli textu nového pochodu cvičenců od městského kapelníka Hanse Martinka ze Šumperka.

K vrcholným událostem v následných letech patří okresní tělocvičná slavnost v roce 1927 v Rapotíně. Tato slavnost byla stejně jako v roce 1914 následkem vyšší moci přerušena povodní, což přimělo zápasníky v zahradě rychty k předčasnému ukončení klání. Přesto však tato slavnost přinesla Jednotě sportovní a finanční úspěch.

V roce 1931 se konala slavnost k 25. výročí založení družstva, na které byli cvičenci Pavlu a Bartel (jako zakladatelé a spoluzakladatelé družstva) a pan Anton Pospischil jako poradce Lidové jednoty jmenováni čestnými členy Jednoty. Svěcení vlastního praporu cvičenců dlouhodobým zasloužilým členem předsednictva Johanem Kleinem v roce 1938. Kmotrou byla manželka mlynáře Josefa Drexlera, který během desetileté práce v Jednotě dosáhl značných zásluh. Svěcení se konalo v rámci třetích okresních tělocvičných slavností, které Rapotín připravil. Ke zdárnějšímu průběhu byla rozšířena cvičební plocha zakoupením 200 čtverečních metrů pozemku. Byly také zvětšeny prostory domu přístavbou verandy.

Okresní tělocvičné slavnosti 1934 (v Loučné) a v roce 1935 v Šumperku přinesly Jednotě hodnotná vítězství jak v cvičení prostných pro cvičitelky, tak ve cvičení na kladině a pro družstva v pětiboji. V mistrovství Moravy svazu v odbíjené v roce 1938, se po vyloučení tak silných jednot Šumperk, Šternberk a Brno, uspěl památným vítězstvím Rapotín. Finále s Fulnekem se konalo při průtrži mračen a skončilo porážkou. Oporou v odbíjené byli cvičenci Pavlu Lois a Franz Wolaschka, Jakwerth Rudi a Wanke Bruno. Úspěšnými jedinci posledních let byly cvičenky Barfus Hilde, Kunz Otti a sestry Pospischilovy, cvičenci Jakwerth, Scholz, Vokrap, Heinisch Hans, Sedlatschek Bruno a Wolaschka Alois.

Tímto ukončila Jednota svou 32 letou činnost mírumilovně a čestně.

 

Zpracoval: Stanislav Hošek

Použitá literatura:

Rapotín: z historie a současnosti obce. Rapotín: Obec Rapotín, 2014. ISBN 978-80-260-6775-7.

Obec

Napište nám

napište nám

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Překlad (translations)

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 139
TÝDEN: 2616
CELKEM: 1245900

Mobilní aplikace

 Mobilní aplikace v Obraze

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26
2
27
2
28
2
29
2
30
2
1
1
2
1
3
1
4
1
5
1
6
1
7
1
8
2
9
1
10
1
11
1
12
1
13
1
14
1
15
1
16
1
17
1
18
1
19
1
20
1
21
1
22
1
23
1
24
1
25
1
26
1
27
1
28
2
29
2
30
1
31
1
1 2 3 4 5 6

Hlášení závad

Hlášení závad