Obsah

Rychlé odkazy

Reálný obraz o životě v Rapotíně i na celém losinském panství nám poskytuje česky psaný urbář z r. 1577.  Tehdy měl Rapotín 59 usedlíků (asi 413 osob).

Velikosti zdejších polí tehdy byly udávány v prutech. Přitom je třeba poznamenat, že prut, jako jinde lán, nebyl měrnou jednotkou, ale vyjadřoval podíl poddaného na půdě v obci. Velikosti prutů byly rozdílné mezi obcemi a mnohdy byly odlišné i v různých částech jedné obce, neboť vedle výměry prut zohledňoval i kvalitu půdy.

 V Rapotíně mělo 29 sedláků méně než 3 pruty a ostatní sedláci měli od 3-5 prutů půdy. Nejbohatším sedlákem v obci byl Kryštof Weizer se 6 pruty polí, které nepatřily vrchnosti, ale k rapotínské rychtě. V Losinách jeden prut polí vlastnilo 20 hospodářů, jeden a půl prutu 19 poddaných a 2 pruty náležely 17 sedlákům. Devět sedláků obhospodařovalo dva a půl prutu polí. Oproti tomu jiné výměry byly výjimkou a náležely jednomu nebo dvěma hospodářům. Jenom 5 sedláků mělo více než 4 pruty. Nejmajetnějším sedlákem byl Jakub Haunstilot, k jehož statku patřilo celých 5 prutů polí. V Rapotíně mělo 3 a více prutů téměř 30 sedláků. Tyto údaje jasně prokazují majetnost zdejších usedlíků. V Rapotíně i v ostatních vesnicích losinského panství odváděli poddaní ve 2. pol. 16. století překvapivě velké naturální dávky, zatímco peněžní renta byla nízká. Týkalo se to především nejstarších vesnic v Podesní zasahujícím svým trváním až do doby 13. století, což se týkalo i Rapotína. Z jednoho prutu odevzdal poddaný pouze tři groše, což byla částka popravdě řečeno symbolická. Pšenice odevzdal (vrchnosti) něco přes čtvrt věrtele (kolem 6 litrů), žita něco málo přes půl věrtele (kolem 12 litrů) a ovsa 1 věrtel (asi 23 litrů). Kromě toho odváděli vlastníci polností větších než půl prutu za odběr dříví z panských lesů tzv. lesní oves ve výši jeden a půl korce (asi 140 litrů) a odpuštění roboty při svážení sena z panských luk v horách každý jednu husu. Tak jako na jiných panstvích, dostávala vrchnost od svých poddaných slepice a vajíčka. Např. petrovický zahradník Ruprecht odevzdával 1 korec (korec = 93 litrů) lesního ovsa, 4 slepice (platovou, lesní, vánoční a odúmrtí) a 10 vajec. Jediné pracovní břemeno, které bylo vrchnosti v r. 1577 výslovně vymezeno, se týkalo svážení dřeva z panských lesů. Obyvatelé nejstarších obcí v Podesní byli povinni svážet dříví v množství, které se řídilo počtem prutů, hospodářem obdělávané půdy. Z každého prutu po jedné fůře dřeva. Navíc o Vánocích, tentokrát již bez ohledu na výměru polí, vozil každý majitel polností ještě dvě fůry dřeva. Nepochybně se i rapotínští sedláci v rámci roboty účastnili pomocných prací na stavbě losinského zámku, dvoru, pivovaru či mlýna. Malí rolníci (do 0,5 prutu) pracovali v panských lesích při kácení a svážení dřeva a při dopravě surovin (železná ruda, vápenec atd.) k vrchnostenským podnikům.  V roce 1566 se uvádějí v Losinách železné hamry (huť). Už v roce 1525 je v šumperské městské knize zapsán i kup losinské železářské huti Matesem Mostíkem.

K vybavení gruntu středně velkého sedláka tehdy patřili mimo jiné: 2 koně, 1 vůz, 1 pluh, 1 zbroj atd. Pro ilustraci lze uvést sedláka Mertu Wolfa z Hankštejna (Skály) u Rýmařova (kol r. 1580). Vlastnil pár koní, 2 pluhy, 2 železem pobité vozy, dvoje brány, 6 krav, 2 telata, 3 prasata, 3 husy a 18 slepic s kohoutem. K tomu 3 korce osetého ozimu, 1,5 korce zrna k setí jařiny, 13 korců ovesného osiva, 6 korců na krmení, 32 korců žita k mletí a korec lnu na výsev. K tomu měl 1 dřevařskou a 2 malé pilky, 3 sekery - tesařský, malý a železný klín, 2 železné svorky, kovářský a malý nůž, oštěp, pilník, brusný kámen, motyku, 2 velké a 2 malé lopaty a vidle na hnůj. Statek měl hodnotu 400 zlatých. Součástí gruntu byla v zadní části místnost (tj. výměnek) pro staré rodiče. Majitel gruntu jim zajišťoval obživu, 1 korec ječmenu, korec hrachu a každý rok vykrmeného vepře.

Rapotínským rychtářem byl v roce 1577 Tomáš Tirsch, kterému platilo celkem 5 sedláků z více jak 12 prutů polí. Samotný rychtář vlastnil až 18 prutů polí. K rychtě náležela olejna (též olejný mlýn), kde se lisoval lněný olej, z něhož odváděl rychtář vrchnosti 7,5 groše. V roce 1587 byl rapotínskému rychtáři stanoven ještě nový plat „ze zahrady, na které jest jeho kovář“. Plat činil 5 grošů. Je to zatím jediný známý případ na losinském panství, kdy rychtář měl vlastního řemeslníka. Náš rychtář byl povinen, též jako ostatní na panství, odvádět pololetně za nechození na robotu 18 grošů, 5 denárů a 1 haléř a kromě toho dával 2 korce lesního ovsa za těžbu palivového dříví pro svou potřebu. V roce 1587 mu byl stanoven nový plat za svobodu prodeje dobytka ve výši 3,5 grošů, 1 denár 1 haléř pololetně. Zemědělská orná půda, příslušející k rychtám, nebyla zatížena feudální rentou a svou výměrou obvykle převyšovala velikost těch největších poddaných gruntů ve vsi, nebo se jim alespoň rovnala. Kromě orné půdy dostávali rychtáři od vrchnosti k používání další klučeniny, pustiny a louky. K vesnickým rychtám zpravidla náležel i mlýn. Petrovický rychtář Martin Ryzner platil z mlýna pololetně po 2 zlatých. Mimo to mu odvádělo v roce 1577 peněžní plat a část výnosů 6 sedláků, jejichž statky měly dohromady výměru 9,75 prutu. Nejhorší postavení měl rychtář ve Vikýřovicích. Zde nebyl svobodný rychtář, ale byl vrchností dosazován, jen na určité období, vždy některý z tamních sedláků. Roku 1577 se uvádí jako rychtář sedlák Kaspar Schön, kterému byly odpuštěny všechny peněžní platy a naturální dávky po dobu vykonávání rychtářského úřadu.

Rapotín měl na konci 16. století minimální počet řemeslníků. V roce 1577 měli vedle rychtáře olejny sedláci Kaspar Welczl, který z ní platil o sv. Jiří po 1 zlatce, a Bartolomeus Moyses, jemuž byl roku 1577 ze staré olejny stanoven pololetní plat 5 grošů. O deset let později se zde mimo kováře nacházel malý rolník, jehož řemeslo, ze kterého platil dvakrát ročně po 22,5 groších, není zde blíže specifikováno. V sousedních Petrovicích byli dva tkalci. Jména zdejších obyvatel byla vesměs německá a některé rody se udržely až do 18. století. V Petrovicích v roce 1577 žil např. Welchmid, Andrele, Stoy, Bitner, Hamelin, Winter, Biner, Groer, Klein, Zillich, Endlicher, Sieber, Berck, Heinisch, Rüter a další. Ti se zde udrželi až do 18. století. Podle urbáře z roku 1591 (činžovní rejstřík) měl Rapotín 71 usedlíků (asi 500 osob) z toho 58 sedláků. V roce 1591 byl prý zdejším rychtářem Georg Richter. Vikýřovice měly 27 sedláků a Petrovice 32. Celá farnost měla více jak 1100 duší. Výměra polností sedláků a zahradníků v obci byla 129 prutů (asi 12 lánů = 240 ha), Vikýřovice měly 53 a Petrovice 65 prutů. V Rapotíně, tak jako v sousedních obcích, byl každý povinen robotou jak s koněm, tak i pěší robotou, pokud mu to vrchnost přikáže. Každý byl povinen z prutu polnosti dovézt fůru dřeva na Vánoce, rovněž také 2 fůry dřeva na panskou pilu (na prkna). Malí rolníci museli dovézt 1 sáh palivového dřeva a kládu k panské pile. Dá se předpokládat, že už tehdy stála vrchnostenská pila v Rapotíně v místech dnešní kolonie Losinka. Ta je také zobrazena na mapě losinského panství (1739). Majitelé olejen platili pololetně 7 grošů, 3 denáry, 1 haléř a kovář platil 2 groše, 3 denáry a 1 haléř. V obci se kolem roku 1600 nacházela také cihelna. Valden Schynzel zde vyráběl cihly pro nově budovaný kostel v Sobotíně (1605-1608). Dále se zde patrně nacházelo bělidlo příze a pazderna. Podesní bylo tehdy známé pěstováním a zpracováním lnu. Poté, co si Jan mladší ze Žerotína zřídil po roce 1558 mocenské centrum v Losinách, přestavěl tvrz na jeden z nejkrásnějších renesančních zámků na Moravě, dále rozšiřoval své panství, což stálo nemalé prostředky. Provozy pivovaru, dvorů, hamrů a stavební činnost Jana mladšího ze Žerotína zvýšila robotní zatížení poddaných na losinském panství. Nespokojenost ve vsích stoupala. Poté, co obyvatelé nově připojených vesnic (Sobotína a Rudoltic) uhájili v letech 1576 -1579 své privilegované postavení osvobozující od robot, povzbuzeni jejich úspěchem odepřeli poslušnost Janovi mladšímu ze Žerotína v roce 1581 i poddaní ostatních obcí na panství. Této rebélie se zúčastnili i rapotínští sedláci. Žádali návrat ke starým pořádkům, a proto si stěžovali především na robotu nad stanovené původní povinnosti, z čehož se dříve vyplatili. Zvláště si stěžovali poddaní rapotínské farnosti. Žerotín jim listiny sebral a zničil, takže museli opětovně platit za své grunty. Také museli opětovně koupit obilí, neboť jim Žerotín pobral půdu. Pokud poddaným při panské robotě uhynuli koně či tažní voli, nechtěl jim dávat náhradu. Odpor poddaných byl organizován, finančně byl zajišťován sbírkami mezi poddanými a přistoupení ke vzpouře stvrzovali její účastníci přísahou. Dokonce napadli zbraněmi panskou čeleď a Janova syna Bernarda, který se koupal v Teplici losinské (nyní lázně Velké Losiny). Žerotín se rozhodl zlomit odpor tvrdým postupem, jehož součástí bylo i vězení. Ani prosba k císaři Rudolfovi II. (zástupci obcí šli dokonce na pražský hrad) nepřinesla očekávané výsledky. Poddaní na rozdíl od svých šťastnějších sousedů ze Sobotína a Rudoltic neměli v rukou žádná privilegia a svá obvinění opírali jen o ústní svědectví. Císař vyzval poddané k poslušnosti. Ve vyostřené situaci nesouhlasili sedláci s mimosoudním narovnáním. Zemský soud nejdřív odmítl (soud měl na starosti jejich žalobu) německy psanou žalobu a vyjádřil podiv nad tím, že si vzali německého advokáta, neboť jednacím jazykem byla čeština. Po těchto procedurálních průtazích soud rozhodl ve prospěch Žerotína a vydal mu poddané k potrestání. Jan mladší dokázal využít svého vítězství a zavedl nové pevné roboty a dávky, které byly zakotveny v urbáři panství z roku 1587. Každý poddaný byl povinen dodávat vrchnosti navíc dva sáhy dřeva k pivovaru, dvě klády na prkna k pile a půl hranice šindelů zhotovených na vlastní náklady a jiné drobné platy. V roce 1601 nechal Žerotín sepsat pro své poddané trestní pravidla, aby bylo předem zřejmé, jaký postih za daný přestupek čeká. Poněvadž byl praktickým pánem, většina trestů spočívala v těžké práci v lese při kácení stromů a klučení pařezů.

Zemské desky zaznamenávají Rapotín ve třech vkladech (1569, 1575 a 1586). V posledním vkladu do zemských desek zapsal Jan mladší ze Žerotína své manželce Andělíně Ryšánce z Modřic na svém dědictví a vlastním zboží: na zámku a na vsi Losíně s dvorem a poplužím na vsi Rapotíně, Petrovicích a Vikýřovicích se dvorem a poplužím 1000 zlatých na tolařích k jejímu věnnému právu a nad věno z lásky manželské 2500 kop grošů. Zlomovým okamžikem pro Rapotín a další vsi byl příchod luterských pastorů. Ti nahradili katolické kněze. V letech 1550-1560 působil v obci pastor Balthasar Zwicker z Auerbachu. Pokud by v Petrovicích byla fara, tak ji protestanté zrušili a fungovala zde pouze rapotínská fara. V Petrovicích byl zjištěn později latinský nápis na kostele. Datován byl 13. říjnem 1573 a vyplynulo z něj, že kněžiště bylo zaklenuto za pana Jana mladšího ze Žerotína a na Losinách, rychtářů Adama Wiesera z Petrovic a Kaspara Schöna z Vikýřovic a pastora Andrease Burcarda ze Slezska. V roce 1583 byl rapotínským pastorem Mathias Freudenreich pocházející z Břehu (Breig) ve Slezsku. Ten v témže roce sundal z věže rapotínského kostela kříž a nahradil ho kohoutem. Je vysoce pravděpodobné, že už tehdy zde fungovala farní škola. Školy byly také ve Frankštátě (Nový Malín), Sobotíně a v Losinách.

Literatura:

DOUBRAVSKÝ, Z.: Vesnice ve 13. až 15. století. In. Velké Losiny 650 let, Obecní úřad Velké Losiny, Okresní vlastivědné muzeum Šumperk 2001.

HAAGE, V.: Robotschuldigkeiten auf der Ullesdorfer Herrschaft vor 350 Jahren. Nordmähreland, 1941 s. 239 – 246. Též Tesstal 1941, Folge 2, 1 -2, 31. 5. 1941 (M. Schönberg)

KAREL, J.: Stará Ves a Žďárský Potok v dějinách Moravy. Stará Ves 2010.

RIEDL, F. kol.: Heimat und Welt Sein und Leben. Esslingen 1960

 

Poznámky:

Velké Losiny v roce 1591 měly 84 sedláků, kteří hospodařili na 141 prutech půdy. Celkem zde bylo 104 domů.

Zpracoval: Stanislav Hošek