Obec Rapotín
Obec Rapotín

Poutní místo Vambeřice

Vambeřice, polsky Wambierzyce, německy Albendorf se nacházejí v polském Kladsku a jsou součástí města Radkov (též Radek).
Babička ukazujíc přes Hejšovinu, řekla dětem: „Tam znám každou stezku, tam v těch horách leží Kladsko, kde se vaše matka narodila, tam jsou Vambeřice a Varta, tam... mluvilo se tam více česky než německy“ B. Němcová, Babička.

Dějiny tohoto poutního místa jsou od samých počátků spojeny se soškou Matky Boží. Právě zde na začátku 13. století, kdy Vambeřice ještě nebyly osídleny, na místě, na kterém dnes stojí bazilika, rostla uprostřed hustého lesa mohutná lípa a na ní byla zavěšena soška Matky Boží s děťátkem v náručí. Mezi lidmi, kteří se k ní přicházeli modlit, byl i nevidomý Jan z Ratna. Často ho doprovázela vnučka, která ho zde nechávala celý den. Večer, když se začalo smrákat, se pro něj vracela a odváděla ho domů. Jednoho dne, když pro slepého starce nikdo dlouho nepřicházel a začínala se blížit bouřka, rozhodl se, že se vrátí sám. Není těžké si představit nevidomého muže, jak se snaží najít cestu holí mezi stromy a kořeny. Neušel ani pár kroků, zakopl, upadl a ztratil vědomí. Po chvíli, když přišel k sobě, zjistil, že velmi dobře vidí stromy, které jsou kolem něj a z místa, na němž byla umístěna socha se k němu line neobvyklá záře. Zpráva o jeho zázračném uzdravení se brzy rychle rozšířila.
Místo se soškou se stalo hojně navštěvovaným poutním místem východních Čech. Právě i proto byl postaven u lípy kamenný oltář a u něho svícen a křtitelnice (jež se dnes nacházejí na ochozu baziliky). Na nedalekých návrších se časem začali usazovat lidé. V roce 1253 přišli z iniciativy krále Přemysla Otakara II. na území dnešních Vambeřic kolonisté z Míšně v čele s rodinou von Tschischwitz, kteří Vambeřice založili.

Sláva zázračné sošky postupně rostla, a proto se začalo uvažovat, jak zajistit, aby byla chráněna před ničivými důsledky deště, větru a sněhu. První dřevěná svatyně byla postavena z iniciativy rodiny von Tschischwitz v letech 1261 – 1263. Ves Vambeřice je v písemných dokumentech zachycena v roce 1330 jako vlastnictví kladských johanitů. Mariánský kult se rozšířil v 15. století. To už ale dřevěný kostelík nevyhovoval potřebám příchozích poutníků. Proto tehdejší majitel Ludvig von Pannwitz nechal v roce 1512 vystavět novou zděnou svatyni. V roce 1677 se stal majitelem Vambeřic Daniel Paschasius von Osterberg, který se rozhodl, že vytvoří na svých pozemcích miniaturu Svatého města – Jeruzaléma. Svůj sen začal realizovat v roce 1683 stavbou kapliček na hoře Kalvarii a v roce 1695 zahájil stavbu nového kostela. V roce 1710 byla nová svatyně vysvěcena, avšak krátce poté začaly v kostele praskat stěny a klenba. Ukázalo se totiž, že sloupy, které měly klenbu podpírat, nebyly vyzděny, ale pouze uvnitř vyplněny polními kameny. Poškození postupovalo tak rychle, že již v roce 1715 hrozilo, že se stavba zřítí. Po Osterbergerově smrti naštěstí získal majetek hraběte Franz Anton von Götzen. Ještě v roce 1715 zahájil přestavbu kostela. Podle nového projektu byla zachována část kostela Osterberga, bylo využito dosavadní průčelí a částečně i zdi původního kostela. Jméno architekta nového kostela není známo. Podle S. Kozaka byl kostel postaven v duchu tradic české architektury z konce 17. století, ve které se mísí raně barokní tendence s novějšími prvky vrcholného baroka. Projekt vambeřického kostela vznikl pravděpodobně v prostředí Dienzenhoferů. Vambeřice leží 15 km jihovýchodně od Broumova. Právě zde v letech 1685 – 1694 postavil na starých obvodových zdech pražský stavitel Martin Alliger nový klášterní kostel. Pro nás má zcela zásadní význam informace, že v letech 1727 – 1733 přestavěl Kilián Ignaz Dienzenhofer broumovský hrad i probošství ve skvostný barokní klášter, na jehož vnitřní i vnější výzdobě se podílela řada vynikajících umělců. Ti také nepochybně pracovali i na stavbě i výzdobě vambeřické baziliky.

Nový kostel, postavený na čtyřúhelníkovém půdorysu, byl rozdělen na tři části: presbytář, hlavní loď a ochoz. Od té doby (1715 – 1724) nedošlo již k žádným zásadním stavebním úpravám. Pouze na začátku 20. století byla přestavěna dvě otevřená nádvoří u jižní stěny kostela na klenuté kaple a na průčelí bylo nainstalováno elektrické osvětlení s 1390 žárovkami, umístěné na hlavních architektonických prvcích (průčelí).

Ke kostelu vede monumentální trojité kamenné schodiště. Má 57 schodů se symbolickým významem – 9 tj. počet andělských chórů, plus 33 tj. věk Ježíše Krista v okamžiku ukřižování a 15 což je věk Panny Marie v okamžiku početí Ježíše Krista. Imponující barokní průčelí, dosahující výšky 52,5 m, je rozděleno na tři části, z kterých je nejširší prostřední část. Je ozdobena symetricky rozmístěnou dvojí řadou pilastrů a „slepých“ dveří a v polovině rozdělena nevelkou galerií na dvě podlaží. Díky tomu působí kostel jako palác. Tento dojem je zesílen horním zábradlím, které je ozdobeno kamennými sochami apoštolů. Průčelí je završeno třemi rovnými štíty. Uprostřed půlkruhového výklenku se nachází na ose průčelí veliká dřevěná socha Matky Boží Vambeřické z poloviny 18. století a nad ní se emblém se znakem papeže Pia XI. Zvláště působivě vypadá průčelí při večerním osvětlení. Interiéry svatyně vybavené barokním inventářem vynikají uměleckými díly Karla Sebebastiana Flackera. Kazatelna z roku 1725, která je sochařskou kompozicí, vyjadřují slova mariánského hymnu Magnificat a hlavní oltář z téže doby, na kterém se nachází zázračná soška Matky Boží. Gotická soška s podstavcem, zhotovená z lipového dřeva, je 28 cm vysoká. Představuje Matku Boží s nahým Ježíškem v náručí. Děťátko drží v pravé ruce ptáčka a levou natahuje k ovoci, jež má Matka v levé dlani. Hlava Marie i Ježíška jsou ozdobeny korunami. Celá soška je polychromovaná. Podobně jako jiná zobrazení tohoto typu má i vambeřická  soška oblečené tzv. „šaty“, které ji zahalují od šíje až po kotníky. Má několik šatů, které mají různou barvu podle toho, o jaký svátek nebo období liturgického roku jde.
Dne 22. února 1936 povýšil papež Pius XI. na přímluvu pražského arcibiskupa dr. K. Kašpara poutní kostel na baziliku minor. Dne 17. srpna 1980 došlo k největší a nejvýznamnější události v dlouhé historii vambeřické svatyně – soška Matky Boží byla korunována na vambeřickou Královnu rodin. Ta je i patronkou Kladska. Nad obloukem před presbytáři je umístěn velký krucifix s ukřižovaným Ježíšem a sochami Matky Boží, sv. Jana a klečící Maří Magdaleny. Dvě první pocházejí z roku 1728, pouze socha Maří Magdalény byla vytvořena v roce 1743 sochařem Hellmanem. U západního vstupu do lodě svatyně se nacházejí varhany postavené v roce 1794 Paulem Zeiziusem z Frankenštejna (Zabkowice Sl.) a polychromované Kasparem Rothsmanem z města Kladska. Na vnitřní straně můžeme obdivovat osm barevných medailonů od Antona Borna se zobrazením svatých, kteří uctívali Matku Boží. Je to sv. Bernard, sv. Antonín, sv. František, sv. Karel Boromejský, sv. Dominik, sv. Augustin, Ambrož a Stanislav Kostka. Medailony lemují největší malbu baziliky, na stropní klenbě v kostelní lodi od Itala Giovanniho Bonora, přemalovanou později, v roce 1936, malířem Bornem. Někdy se za autory malby znázorňující Navštívení P. Marie uvádějí bratři Meyer-Speerové. V pozadí je bazilika a Stolové hory a v popředí je navštívení P. Marie u sv. Alžběty. Vedle je vidět postavy sv. Josefa a sv. Zachariáše. V chrámové lodi jsou čtyři oltáře. V přední části se nachází (napravo) tzv. český oltář sv. Jana Nepomuckého. M. j. na něm je umístěna i socha sv. Václava. Naproti se nachází oltář sv. Valentina. V zadní části kostela je to oltář sv. Antonína Padovského a sv. Josefa (nalevo). Dá se předpokládat, že alespoň část oltářů (sv. Jana Nepomuckého a Valentina) se dá připsat sochaři M. Koesslerovi či M. Klahrovi st. (Mezi jeho nejkrásnější plastiky patřily sochy Adama a Evy na hlavním oltáři kostela ve kladských Vlčkovicích.) V kostelní lodi se též nachází triptychy obrazů svatých (napravo světců) patrně sv. Karla Boromejského, sv. Františka Sallského a sv. Jana Sarkandra (pocházející ze Skočova na Těšínsku). Protějšek tvoří triptych světic a to sv. Apolény, sv. Otélie a patronky Slezska sv. Hedviky.

bazilika ve Vambeřicích

Ve svatyni lze spatřit množství votivních darů zbožných poutníků, jako jsou benátské stříbrné svícny, stříbrné desky, pět obrovských svící, ve skleněných vitrínách obrazy darované zdejšímu chrámu z 18. – 19. století atd. Ty se nacházejí převážně v ochozu baziliky.

Další mimořádnou perlou tohoto poutního areálu ve Vambeřicích je rozsáhlá křížová cesta. Původní kaple, postavené v roce 1683 z Osterbergovy iniciativy, se vzhledem k jejich provizornímu rázu a použití dřeva jako stavebního materiálu, nedochovaly. Komplex staveb byl pravidelně přestavován. K nejdůležitějším stavebním úpravám došlo po roce 1788. Další početné renovace a přestavby kaplí a kapliček probíhaly v 19. století, m. j. přibližně v letech 1825 – 1841, ve třetí čtvrtině 19. století, v letech 1885 – 1888 a první polovině 20. století. Základní síť cest na hoře Kalvarii byla vytvořena do poloviny 18. století a během následujícího století nebyla příliš měněna. Po stavebních úpravách, ke kterým došlo v druhé polovině 19. století, získal západní svah hory Kalvárie, nacházející se naproti kostela, terasové uspořádání, jehož součástí se staly rovněž nové stezky, protínající tři hlavní kolmé cesty. Poté co vznikl zárodek křížové cesty na hoře Kalvarii, se přistoupilo k výstavbě křížového komplexu v centru Vambeřic. První kapličky byly postaveny po roce 1693 v nové Horní ulici (dnes Szpitalna). Tady stejně jako později i jinde, se kapličky staly – podle vzoru Jeruzaléma – součástí městské zástavby. Byly rozmístěny různým způsobem – jednotlivě, v řadách nebo uzavíraly souběh ulic.

Součástí křížového komplexu jsou ještě dvě poustevny: jedna na hoře Kalvarii, druhá na Nové hoře (Tábor, Sinaj) a stezky na obou kopcích. Poustevna na hoře Kalvarii vznikla na doporučení Daniela P. von Osterberga. První poustevník se v ní usadil patrně už v roce 1685 (někdy se uvádí rok 1699).

Křížová cesta na hoře Kalvarii vznikla v roce 1732. Tvořilo ji několik zastavení, která se nacházela podle jeruzalémského vzoru kapliček. Zastavení byla označena dřevěnými kříži s plechovými rozetami. Na těchto křížích byly v roce 1749 umístěny první obrazy, jež byly v roce 1777 vyměněny za nové. V první polovině 19. století byla pozměněna místa původních zastavení na křížové cestě, která byla před rokem 1858 rovněž přestavěna. Nová zastavení měla podobu kamenných pomníků, které tvořil schod jako základ, čili krychlový podstavec s nápisem ze svatého Písma, obraz, trámoví a jeho zakončení. Tato zastavení na křížové cestě byla později nahrazena podobnými, dodnes zachovanými, jež byly vystavěny na konci 19. století a roku 1888 vyplněny obrazy malíře Knauera.

S neobvykle bohatým ikonografickým programem vambeřické Kalvarie souvisí i názvy kopců, které obklopují obec a jež připomínají Jeruzalém a jiná místa popsaná v Bibli. Návrší, na kterém se nachází bazilika, se jmenuje Sion, hora naproti chrámu Kalvarie. Odpovídá jeruzalémské Olivové hoře a Golgotě. Nová hora, která leží jižně od hory Kalvarie, se jmenuje Oreb, Sinaj, Tábor. Historický název dostal i potok, který protéká Vambeřicemi – Cedron. Jeho údolí se říká Údolí Cedronu nebo Jozafatovo údolí. Toto názvosloví představuje podklad pro ikonografický program křížové cesty, který je rozdělen na tři části, vycházející ze Starého Zákona, Evangelia, apokryfů a křesťanské tradice. Série těchto vyobrazení je zakončena kapličkami sv. Barbory, patronky chudých a trpících, Všech svatých a mariánskou kapličkou. Celá cesta po Kalvarii trvá zbožnému poutníkovi čtyři až pět hodin.

Součástí ikonografického programu vambeřické křížové cesty je také 14 bran, které mají připomínat Jeruzalém a současně i spoluutvářet městský ráz Vambeřic. Sedm z nich odpovídá skutečným branám v městských hradbách Jeruzaléma, z nichž tři jsou zmiňovány ve Starém Zákoně. Byly to Brána údolí, Ovčí brána a Brána Benjamín. Ve starověku existovala rovněž Vodní brána a v křesťanské tradici se zachovaly m. j. Brána Getsemane, zvaná též Branou pokolení, Sionská brána a Brána sv. Štěpána nebo Lví brána. Zbývající brány, postavené ve Vambeřicích – Betánie, Brána svatyně, Kněžská, Stará, Golgota, Brána soudu, Litostrotos a Gyhon (sv. Floriána) – získaly své vlastní názvy, které nijak nesouvisely s jeruzalémskými branami. Symbolizovaly především místa důležitých událostí z Ježíšova života, vztahovaly se k symbolice kapliček. Naopak zasvěcení jedné z nich sv. Florianovi souviselo již s tím, že Vambeřice byly svěřeny do jeho péče, aby byly uchráněny před požárem.

Bazilika s ochozem, kde se nachází 11 kaplí, 14 bran a 135 kaplí a kapliček činí z Vambeřic slezský (kladský) Jeruzalém. Například v roce 1890 navštívilo toto poutní místo více jak 150 000 poutníků z Pruska, Čech a Moravy.
Každým rokem procházelo Dubickem procesí poutníků do Vambeřic. Přicházeli až ze Slovácka, měli s sebou několik vozů s plachtami. I z Dubicka chodívali na pouť do Vambeřic, do Králik, do Křtin a na Svatý Kopeček u Olomouce. To všecko pěšky. (Medek 1968) Alois Jirásek přináší další svědectví o poutním kostelu ve Vambeřicích: „Na posvátných schodech ke kostelu, po nichž nikdo zpříma nekráčel, přibývalo modlících se. Na každém schodu klečelo jich několik, na každém schodu odříkávali Otčenáš, po každém Otče náš políbili schod a lezli po kolenou na druhý, vyšší. Jedna z žen měla v zástěře plný klín kamení, s tím nákladem se šoupala do schodů, jichž bylo jako let Kristových, spínajíc ruce a vzhlížejíc vzhůru ke chrámu; a zas se hluboko sehnula a líbala zaprášený schod dlouhým, pokorným políbením.“ (U nás III., 429).
Z Velkých Losin trvala pěší pouť do Vambeřic tři dny (mládež to ušla během dvou dnů).

oltář

Vambeřický poutní areál dotváří pohyblivý betlém z druhé poloviny 19. století. Ten se nachází v budově na úpatí hory Kalvárie. Iniciátorem této stavby byl hodinář Longin Wittig. Tento neobvykle nadaný člověk se narodil ve vesnici Hora sv. Anny nedaleko Nové Rudy v roce 1824. Byl vychováván v rodině, v níž bylo stavění vánočních betlémů tradicí, předávanou z pokolení na pokolení. Rozhodl se, že postaví veliký mechanický betlém. Scénu představující narození Ježíše začal připravovat kolem roku 1850, ještě když žil ve své rodné Hoře sv. Anny. V roce 1877 se přestěhoval do obce Střední Stěnava, odkud odešel v roce 1882 do Vambeřic. Společně s rodinou se usadil v domě, ve kterém se dnes nachází betlém. Tady začal rovněž své dílo ukazovat lidem z okolí. Tento betlém stavěný během 28 let má 800 figurek. Záhy se stal betlém atrakcí pro poutníky i turisty, kteří toto místo navštěvovali. Právě z jejich podnětu se Witting rozhodl, že vytvoří další vitrínu se scénami Křížové cesty. Longin Witting zemřel v roce 1895 a o betlém se začal starat jeden z jeho tří synů – Hermann Wittig (1857 – 1932). Ten posléze pokračoval v rodinné tradici a betlém obohatil o další scény. V roce 1946 se betlém dostal do péče místní samosprávy, která ho posléze svěřila zdejší farnosti. Betlém je otevřen veřejnosti po celý rok.

Vambeřice byly spolu s celým Kladskem do roku 1742 součástí Čech jako hrabství. Církevně patřilo Kladsko k Pražské arcidiecézi až do 70 let minulého století. Nyní je součástí Vratislavské arcidiecéze a Dolnoslezského vojvodství. Vambeřice mají v současnosti 1200 obyvatel. Od června 2007 slouží ve Vambeřicích františkáni z provincie sv. Hedviky řádu Menších bratrů. Ti poskytují v budově kláštera ubytování i stravování pro poutníky.

K výročí ročnímu výletu do Dušnik a do Vambeřic a také k definitivnímu ztracení tohoto území v roce 1763, kdy nám území českého státu ukradli Prusové, Marii Terezii.

Zpracoval: Stanislav Hošek                                                                                
 

Obec

Napište nám

napište nám

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 282
TÝDEN: 2843
CELKEM: 1156998

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28
2
29
2
30
2
1
2
2
3
3
4
4
2
5
2
6
2
7
2
8
2
9
2
10
3
11
3
12
2
13
2
14
2
15
2
16
2
17
3
18
2
19
2
20
3
21
2
22
2
23
2
24
2
25
2
26
2
27
2
28
2
29
3
30
2
31
1
1
1

Hlášení závad

Hlášení závad