Průmysl a řemesla v Podesní kolem roku 1835

V našem údolí se nacházela do roku 1848 dvě panství, a to velkolosinské a vízmberské (nyní Loučná). Částečně do našeho kraje zasahovalo bludovské a třemešské panství, ale to není součástí tohoto článku.

Losinské panství

Georg Wolny nám ve své topografii Moravy (1839) uvádí tyto informace: Lichtenštejnská vrchnost vlastní u Rapotína nedaleko zámku sklárnu, která má vlastní brusírnu (ta stála v parku u dnešního zámeckého rybníka v Losinách), a která pomocí jedné sklenné pece s 8 pánvemi vyrábí ročně 1400 kop rozličného druhu skla. Dále je zde papírna, která patří Franzi Sterzovi, a která ve 4 kádích vyrábí a dodává 4500 rysů rozličného papíru. V soukromém vlastnictví jsou zde dvě drátovny v Přemyslově a Koutech. Mimo to vrchnost provozuje jedno velké bělidlo příze a plátn, a čtyři další patří soukromníkům. Počet jiných řemeslníků obnáší kol. 100, (v r. 1775 žilo na losinském panství 4123 obyvatel 3765 sedláků a 11 řemeslníků. To znamená, že kol. r. 1835 zde bylo více jak 150 řemeslníků), mezi nimi jest pekař, cukrář, sládek, dva vinopalníci, 23 šenkýřů piva, vína a pálenky, 1 barvíř,1 panský hostinec (Zlatý Kříž u zámku), 1 sklenář, 4 koželuhové, 1 kovář obručí a 1 podkovář, 2 cihláři, 1 zednický mistr, 10 mlynářů, 5 pilařů, 3 olejníci, dráslař, 2 řemenáři, sedlař, 4 zámečníci, 4 kováři, provazník, 4 krejčí, 5 pláteníků, 11 ševců, 7 truhláří, kolář, tesařský mistr. Obchodem se zabýval kořenář, 3 obchodníci s plátnem, bavlnou a přízí, 6 dalších rozličných a 4 podomní obchodníci. Jiná obchodní činnost se lnem příží a plátnem je nepodstatná.

Přebývající produkty ze zemědělství mají odbyt v Šumperku, kde se také nachází c. k. poštovní sběrna dopisů, zatím nejbližší poštovní úřad je v Mohelnici, tedy přes 4 míle vzdálený. Ze Šumperka vede údolím Desné cesta severně do Vízmberku (Loučná) a s nejbližším okolím jest toto silniční těleso spojeno několika sjízdnými cestami. Nová silnice, která spojí Čechy, Moravu se slezskou Opavou a protne tuto naši oblast se práve začíná stavět.

Mládež je vyučována v 7 triviálních školách a pro zaopatřování chudých je od Žerotínů převzatý (od 1802) "špitál" jest ve vesnici Rapotín, kde je podle nadačního spisu z 22. června 1788 podporován určitý počet chudých a to různými naturaliemi z vrchnostenských kanceláří.

Dále jsou zde tři chudobince a to v místě úřadu v Losinách (254 zl. 58 kr. kapitálů), v Rapotíně (1195 zl. 39 kr. kap.) a v Pustých Žibřidovicích (500 zlatých kapitálu). Tyto zařízení podporují přibližně 60 chudých. Ti jsou podporováni také z odpuštěných úroků, dobrovolných příspěvků, sbírek aj., takže domovní a pouliční žebrota zcela ustala.

Pro případy onemocnění jsou zde 3 lékaři (ranhojiči) znihž dva sídlí v Losinách, ten třetí je usazen ve Vikýřovicích (Wolný mj. uvádí, že při epidemii cholery v r. 1832 zemřelo na panství asi 300 osob). Dále jsou na panství 4 zkušení porodní babičky, a to v Losinácj, Nové Vsi (Žárová), Pustých Žibřidovicích a Vikýřovicích. V Losinách se nacházejí minerální lázně. Na celém panství Velké Losiny žilo v r. 1834 na 7399 osob (3479 mužů a 3920 žen). Rapotín měl v téže době 212 domů, 1640 obyvatel (813 mužů a 827 žen). Mimo to se zde nachází panský najemní dvůr, v jehož středu se nalézá malý zámek obývaný panským úředníkem a také již zmiňovaný špitál a chudobinec. Je zde rovněž bělidlo s potřebnými budovami, jedna pila, mlýn a rychta. (Farní škola Rapotína se nacházela na území Petrovic nad Desnou).

Panství Vízmberk (Loučná)

Toto panství popisuje Wolný mnohem podrobněji než sousední losinské. Počet obyvatel panství Vízmberk obnášel v r. 1834 na 8802 duší (4106 mužských a 4696 ženských) v r. 1834. Tento počet by se mohl vzhledem k současnému rozmachu železáren narůst až na celých 10000 obyvatel. Ti jsou vesměs katolíci a mluví jenom německy ve zdejším podhorském nářečí. Jsou střednícho vzrůstu, silně zavalité postavy, přivyklí všem težším i tvrdým pracím, k čemuž si jejich tělo od ranného mládí zvyká. Neustálá snaha po činnosti a zdravý horský vzduch spojený s velmi jednoduchou stravou, která se většinou skládá z brambor, ovesného, pšeničného a méňe i žitného chleba a velmi omezeně z masitých pokrmů, který si musí po celý rok odříci. Jen velmi zřídka podléhají nemocem běžným v rovinnách (tj. na Hané) a to hlavně příčinou vysokého životního věku, který se zde vyskytuje.

Přednostní prameny (zdroje) výdělku a výnosu jsou u poddaných v zemědělství, u několika řemesel a nádenické práce ve vrchnostenských železárnách, prádelnách, bělidlech a při zpracování dřeva ve vrchnostenském polesí. V hornictví, při kácení dřeva a v uhlírnách (pálení dřevěného uhlí v milířích), zvlášť pak v železárnách najde práci a obživu asi 300 osob.

Železná ruda se dopravovala do hutí ze vzdáleného 2 až 6 německých mílí (asi 65 km). Z tohoto materiálu bylo v roce 1839 ve dvou vysokých pecích vyrobeno 40000 centýřů surového železa a z toho14000 ctr. litiny určených k výrobě parních strojů, válcovacích zařízení, vrtacích strojů a jejich součástí, dále pro hydraulické lisy, k architektonickému použití, pro dopravní vozidla, drážní točny, pro soustružnické a závitořezné stroje, řezací a čerpací stroje. Toto zde vyrobené zboží nacházi odbyt na Moravě, Čechách, Slezsku, Vídni a dokonce v Itálii. Tyto tavírny ve spojení se 4 válcovacími a 4 velkými a s 10 protahovacími a modelovacími buvhary vyrábějí významné množství nejrůznějšího válcovaného železa té nejlepší kvality, jak to dokazují časté zkoušky na c.k. polytechnickém institutu ve Vídni, kde toto železo svou jakostí lze srovnat nejen železem ze Štýrska, nýbrž ve vztahu k absolutní pevnosti jej daleko předčí.

Mimo to si zaslouží pozornost vrchnostenská huťv Rejhoticích, která byla dříve nehospodárně soukromě provozována, ale nyní produkuje kované strojové části jako například osy, táhla, klikové hřídele a podobně. Hřebíkárny v Petrovicích a Vízmberku vyrábějí tisíce hřebíků ročně. Jenom tzv šindeláků bylo ročně 700 centýřů odesláno do Čech a Haliče, dále se zde vyrábí 400 kop podlahových, 900 kop hřebíků pro ostruhy, 1200 kop hř. na pásy (tzv. pružináky), 1700 kop hř. s plochou hlavou a 20800 kop hř. na pobíjení (tzv. prkeňáky). Všechny v nejlepší kvalitě. Významné jsou mechanické závody v Petrovicích, v kterých lze spatřit také 110 až 130 zaměstnaných modelářů, zámečníků, kovářů, soustružníků a brusičů. Nachází se zde 16 soustružnických a vrtacích pracovních pásů různých dimenzí, 15 anglických strojů na řezání šroubovitých závitů, a nebo velkobrusírna se 16 bruskami a podobně.

Nový majitel (Mitrowský) nešetří žádné prostředky, aby v jeho železárnách stoupal průmysl co nejvíce v monarchii a nakonec povolal odborné techniky a pracovníky z Anglie,Belgie a Francie. C.k. Gubernium (moravské) udělilo těmto železárnám, kde již našlo 600 osob práci, formální zemské tovární oprávnění ke své činnosti. (V novinách to bylo oznámeno až na počátku roku 1840).

Kromě těchto vrchnostenských podniků je v Rudolticích c.k. továrnu na lněné a bavlněné zboží, patřící rychtáři Felix. Antonu Müllerovi. Její výrobky (ročně 300 kusů zboží) jsou posílány především do Vídně a Čech. Ve Vízmberku je vrchnostenské bělidlo, které patří E.F. Machelovi, kde se provádí bělení plátna a příze podle metody privileg. K. Appianiho. Mimo tohoto bělidla je zde ještě 9 dalších bělidel plátna a příze v jednotlivých obcích (z toho 3 jsou v Rejhoticích). Dále soukromý cánhamr ve Vernířovicích a tamtéž je papírna Georga Hadwigera, která vyrábí 3000 rysů rozličného papíru (1 rys jest 1000 archů) a zasíláno většinou do Haliče.

Dále jsou zde uvedeny tyto řemesla: 10 mlynářů (tj. obilných mlýnů), 3 pilaři, 17 řezníků, 8 pekařů, 51 krejčích, 49 ševců, 12 kolařů, 5 zámečníků, 1 sedlář, řemenář, provazník, 17 podkovářů, 2 řetězáři a kolotočáři, nožíř, 92 tkalců, 2 tesaři, 2 zedniční mistři, 2 hrnčíři, 15 truhlářů, 10 knihvazačů, 2 koželuhové, kloboučník, 2 sklenáři, 2 soustružníci. Mistři těchto řemesel jsou rozděleni v Maršíkově do 7 cechů. Mimo nich je na tomto panství velký pivovar a palírna lihu. Vrchnostenský pivovar uvaří z jedné várky 12 sudů (po 4 vědrech) piva z jedné várky. To odebírá 25 výčepů (hospod) piva a lihovin. Dále je zde olejný mlýn, 3 krupárny, potašovna, barvírna, 3 cihelny, 2 nitaři, 15 obchodníku s potravinami pro kuchyni a 5 pekařů černého chleba. Do obchodního stavu náležejí 2 obchody se smíšeným zbožím, prodejna prášku a ledku v Sobotíně, 6 kramářů a 2 podomní obchodníci.

V horské oblasti Jeseníků se nacházejí různé močály a bažiny mezi něž patří největší v rudoltickém revízu, když ty zaujímají plochu 230 jiter. (Dnes rašeliniště Skřítek). Rašelinový a slatinový podklad zde narostl do výše 2 sáhů. Vysoušení tohoto močálu k postupnému zalesnění přistoupila nemalými náklady vízmberská vrchnost. Práve nyní bylo započato pokusné vyrypování rašeliny, z které očekává vrchnost výtěžnost kolem 20000 kub. sáhů rašeliny k použití pro vrchnostenské pece železáren a hutních rafinerií. Menšího a také nepatrného rozsahu jsou dva močály ve vernířovickém revízu a to Velké a Malé jezero. Mimo malé vodní nádrže (0,287 ha) u vrchnostenského dvora v osadě Vízmberk (jedná se o nynější rybník Kocián), která je stále naplněna a používá se k pohonu vrchnostenského mlýna u zdejšího zámku a jako protipožární nádrž. Stejný účel plní i další dádrže u sobotínských železáren, jenž také slouží k jejich pohonu. Mimo zameský rybník ve Vízmberku další rybníky na panství už nejsou.

Vrchnostenské polesí má 1 nadlesního, adjunkta les. úřadu, 5 revírníků,7 revírních adjunktů, dřevařského mistra a 6 dozorců. Polesí je rozděleno na 5 revírů, a to: Rejhotice, Vízmberk, Petrovice, Vernířovice (kde se nachází les. úřad) a Rudoltice. Wolny u velkolosinkého panství pouze suše oznamuje, že má 6 revírů. (Jednalo se o revír Anín (2284 ha), Kouty, Ucháč, Němický (dnesk Horní Bohdíkov, Vikýřovice (325 ha) a V. Losiny)

Na panství Vízmberk se nechází 240 poddanských koní a 30 panských, jenž slouží v železárnách jako tažná síla. Poddaní mají také 775 ovcí a 1560 ks. dobytka.

Pro představu jaký byl hospodářský stav v té době v Rapotíně lze uvést vceňovací operát stab. katastru Kolštejna (Brané), který měl podobné podmínky jako Rapotín. V Kolštejně žilo v roce 1843 celkem 1253 obyvatel (547 m. a 679 ž.), kteří žijí ve 183 domech a tvoří 300 domácností. Ty představují 85 hospodářů, 20 živnostníků, 20 hospodářů, kteří zároveň vykonávají živnost, 8 úředníků, 2 učitelé, 2 duchovní, 1 lékař a 132 nádeníků. Co se týče výměry pozemkového vlastnictví, dědičný rychtář vlastní 160 jiter, 40 obyvatel vlastní statky o rozloze 25-80 jiter, 6 sedláků má 15-45 jiter, 50 kolonistů 5-12 jiter, 38 domkařů 2-8 jiter a 34 chalupníků má menší výměru. Největší hospodář vlastní 2 koně, 6 krav, 6 ovcí, 2 prasata a 2 jalovice. Jsou u něho zaměstnáni 1 pacholek, 2 děvečky a 1 pasák krav. Většina hospodářů vlastní 2-6 ks dobytka. K r. 1842 zde bylo celkem 52 koní, 14 volů a býků, 348 krav, 88 jalovic, 32 ovcí, 87 koz a 98 prasat.

V Kolštejně se nacházejí 2 pivovary (měšťanský a vrchnostenský, 2 kníž. myslivny, chudobinec, poplužní dvůr, fara, škola, radnice, zámek atd. Palírna zaměstnává 4 prac. a je v ní umístěn parní přístroj (Dampfapparat). Ročně spotřebuje 200 měřic brambor, 300 měř. ječmenu, 150 sáhů pal. dřeva, 30 věder droždí a vyprodukuje 400 věder 30% pálenky. Dva moučné mlýny zaměstnávají 2 mlynáře, ročně pomelou 4000 měřic obilí pro obec a i okolí. Olejný mlýn s 1 pracovníkem spotřebuje ročně 200 měřic lněného semena. Zdejší koželuh s 2 pracovníky spotřebuje ročně 500 různých menších kůží. Z dalších menších živností je možno jmenovat: 3 stolaře, 5 ševců, 11 krejčích, 2 obchodníky s příží, 4 tkalce, 1 knihaře, 7 pekařů, 1 sedláře, 2 řezníky, 2 mydláře, 1 sklenáře, 1 provazníka, 2 kováře, 2 koláře, 2 perníkáře, 3 barvíře, 1 tesařského mistra, 2 obchodníky a 5 hostinských. Trh v Kolštejně, na kterém se obchoduje hlavně se zdejšími produkty, se koná každou středu a sobotu.