Obsah

Strážní hrady nad Franštátem a Rapotínem



V úvodu se přeneseme na okamžik do jednoho dne v období panování krále Přemysla Otakara I. (1197 – 1230). Mohl být tehdy vlahý jarní podvečer. Na nádvoří hradu, který stojí vysoko na skalnatém ostrohu, vychází několik urozených lidí. Dívají se na zapadající slunce, které ještě ozařuje táhlé údolí, jimž se klikatí řeka Desná. Nejvýše z celé společnosti stojí manželka Jaroslava z Ralska. Osvěžující vánek, který dnes nezvykle fouká z východu, rozevlál její drahocenný závoj. Žena fascinovaně sleduje jeho vlnící se konec, který směřuje stále k jednomu vzdálenému vršku za řekou Desnou. V podivném polosnu zvedá ruce a hlasem, jenž jakoby nevycházel z jejího hrdla, překvapeným přátelům zvěstuje… a je dáno, že na tomto místě založím klášter bratří kazatelů a město zvané Šumperk. 1)

Takto by se nějak mohla interpretovat legenda o založení Šumperka a dominikánského kláštera (Šumperk byl založen před r. 1278 a klášter před r. 1293). Věštecká slova měla být pronesena na hradě, jenž se jmenoval „Starý Goldenstein“ nemajíce nic společného s hradem a zámkem Kolštejnem v dnešní Brané. Tak to alespoň tvrdí šumperský kronikář Gans. A protože pověsti a legendy mívají racionální jádro, tudíž řečeno, že existenci jednoho bezejmenného hradu, respektive jeho nepatrných zbytků, a který by měl být oním starým Goldensteinem, lze doložit. Nachází se v lese asi 2,5 km východně od dnešního kostela a jeho vznik lze směle dát do souvislosti s rozsáhlejší vlnou kolonizace krajiny, a to nejpozději z doby okolo přelomu 13. a 14. století (1290 – 1330). 2)

Zbytky  výšinného sídla zabírají skalnatý výběžek ze severního masivního hřbetu do malínské rokle v nadmoř. výšce asi 620 m.n.m. Na východě hrádek využil k obraně skalnatý zlom, na západě se hřeben  svažuje a proto ho bylo na této straně zabezpečit. Jelikož hrádek nevyužívá samotného konce výběžku, bylo zapotřebí příkop a val vytvarovat do oblouku, přičemž od severu ze strany ohrožení příkop ještě zdvojit. Poměrně rovná a zhruba pětiboká obytná plošina je nejvíce 31 m dlouhá a 17 m široká a na jihu ji z části lemuje o něco snížený stupeň. Za ním spadá přitesaná skalní stěna do devíti metrů širokého příkopu, jenž vznikl úpravou přirozené skalní průrvy. Proto zde má hloubku přes 4 m. Příkop se stáčí kolem západní strany hrádku, kde je velmi mělký, neboť byl vytvořen pouze navršením nízkého valu. Na severu val mohutní, je podélně odstupněn a vymezuje rovněž 9 m široký příkop. Není zdaleka tak hluboký jako na jihu, protože zřejmě nevyužil přírodní rozsedlinu a museli ho lámat do skály. Pod širokou partií valu, která přehrazuje přístupovou šíji , byl vyhlouben ještě další příkop, jenž se však potupně vytrácí v západním svahu. Plocha obytného areálu není  pročleněna  stopami po zástavbě, která s velkou pravděpodobností nebyla zděná na malbu a vzhledem ke skalnatému podloží ani zahloubena.
Povrchový průzkum přinesl poznatky o reálném utváření sídla, které doposud chyběly. Počátky historie hrádku lze sice už klást do doby Jiljího ze Švabenic na Úsově (hrad Úsov se připomíná už v roce 1260). Jiljí (ldík?) jistě v 60. letech 13. století v širším okolí kolonizaci organizoval, ale otevřena zůstává otázka, zda hrádek nevznikl za jeho následovníka Hrabiše, který se připomíná v letech 1254 – 1296. Jeho jméno zřejmě nalezlo odraz v názvu sousedského Hrabišína. Hrádek mohl sloužit k zabezpečení běžné kolonizace, ale i k ochraně zdejších dolů, podobně jako slezský Edlstein. 3)
Tento zatím bezejmenný hrádek, který by mohl být už zmíněným Starým Goldensteinem, nalezneme, pokud se vydáme od kostela v Novém Malíně. Zeleně značená cesta vede na Kamenný vrch (952 m) a přibližně 1 km za vsí (měl zde stát dřevěný seník) zabočíme vlevo a vyšplháme velmi prudký svah, který je na podrobných mapách označen Na skalách. Nebo půjdeme dál po cestě, jenž se nazývá Schlossweg, čili zámecká, jenž nás dovede (přitom míjíme Franštátskou věž, což je mohyla letního a zimního slunovratu), na vrchol jehož název Burgberg (hradní vrch) nás vůbec nepřekvapí. Při dosažení vrcholu se musíme dát doprava a k místu, kde stála první hradní brána.

Proč zde byl tento hrádek postaven? To je jedna z největších záhad zdejší dávné historie, tím spíše, že celé toto zdejší území patrně patřilo k městu Šumperk, snad lépe řečeno šumperskému hradu (zámku). Podle zprávy z roku 1568 měly tyto hory a lesy (o hradu zde ovšem není zmínky) “za mili dýli a za půl míle dobré šíři (míle asi 11 km) a ze zvěře se zde běžně proháněli medvědi, vlci atd. Též se zde uvádí, že v těch horách jest ruda železná“ a dále „Z hor se nic neprodávalo, dřevo ke stavbě se lidem dávalo zdarma. Kvůli železné rudě by se snad stěží stavěl hrad, ačkoliv se to nedá vyloučit.  Jinak by tomu ovšem bylo, kdyby se zde kutaly rudy obsahující drahé kovy.

Pokud se hrad, či hrádek jak píše šumperský kronikář Ganz, skutečně nazýval stará Goldenstein, jeho vznik by s dolováním zlata souvisel. V listině moravského markraběte Jošta z roku 1391, která se vysloveně vztahuje k Šumperku a jeho bezprostřednímu okolí (Rapotín, Vikýřovice, atd.), je jmenován také „Starý Goldeck“ (tj. zlatý koul), který byl v 19. sotletí brněnským archivářem Brandlem zeměpisně zcela nelogicky ztotožněn se starým městem. Existenci „Starého Goldecku“ je ovšem nutno hledat v blízkosti Šumperka a tak se nabízí tento bezejmenný hrad. Ostatně již v minulosti byl hledán u Šumperka, když zazněl názor, zda se nejedná o hrad Bludov.
strážní hrad nad Novým Malínem r. 1775
Stopy pro dolování pod naším bezejmenným hrádkem, lze skutečně doložit. Ve Franštátské (novomalínské) rokli v těchto místech měla stát stará hornická osada známá jako „Mlýnská víska“ (Mühldorfel), nebo také Goldwascherdolfel (vesnička rýžování zlata) a ta se měla rozrůstat podél potoka směrem dolů, tj. k nynějšímu Novému Malínu. Měl zde stávat mlýn na drcení vytěžené horniny, která se tam potom rýžovala. V okolních kopcích se měly nacházet staré štoly, mj. takzvaná Husarčina šachta (Gänserichtschacht) a je spojována s těžbou měděné rudy. Lokality, kde se měla kutat měděná ruda se táhnou od Franštátu až k Mladoňovu. Ve 13. století se mělo dolovat na Kamenném vrchu (Haidstein) a to na dvou místech. Podle tradice se v 13. století zde kutaly také stříbrné rudy. K nim se také vztahuje název „Walichloch“ (je překládán jako „Vlaský důl“) a patrně souvisí s činností podivného vlašského (italského) hraběte Locarna. Ten v našem údolí hledal ve druhé polovině 17. století drahé kovy (stříbro a zlato). V roce 1679 měl otevřít nové doly u Petrovic nad Desnou, Vernířovic, Sobotína a Rejhotic. O podporu k realizaci svého návrhu žádal samotného císaře. Locarno chtěl přivést na Losinsko – Vízmberské panství 500 horníků, pro které by najal dvory v Maršíkově a Petrovicích, z pronajaté rychty v Petrovicích navrhoval zřídit šmelcovnu rudy. V důsledku svých pokusů zchudl a přes přímluvu šlechticů Zukuliniho a Schneidera od císaře žádnou podporu nedostal. Podle pověsti zde kdysi nějaká venkovanka z Frankštátu žala v rokli pod Burbergem (tj. v malínské rokli) lesní trávu, tu se objevil jakýsi cizinec v plášti a s širokým kloboukem na hlavě a stále opakoval slovo „Walichloch“. Když mu žena chodbu ukázala, vstoupil dovnitř a už odtud nevyšel. 4)

Mimochodem město Šumperk se pokoušelo o těžbu stříbrných rud u Frankštátu, což dokazují listiny z roku 1773. Je tedy patrné, že hrádek či hrad nad Franštátem sloužil k ochraně důlní činnosti v jeho bezprostředním okolí.
Jestliže máme minimum informací o hrádku nad Franštátem, tak o hrádku na Strážníku nemáme informace žádné ! Dnes zcela zaniklý hrádek, který stával na kopci Hudberg, dnešní Strážník (470 m.n.m.) na velkolosinským zámkem, patřil do 20. let 19. století Rapotínu. Středověké opevnění na Strážníku lze s jistou pravděpodobností považovat za strážní hrádek (hrad), sotva ovšem za předchůdce losinského zámku, poněvadž to vylučuje vodní tvrz, z níž byl zámek přestavěn. Další opevněné sídlo, patrně tvrz, stála u velkolosinksého kostela. Písemné zprávy nejsou žádné a také zde nebylo nalezeno nic, co by teorii o stavbě hrádku na Strážníku nasvědčovalo. Nepopíratelným důkazem mohou být terénní nerovnosti typické pro zaniklé hrady a také nepatrné zbytky zdiva. Předpokládaný hrádek na Strážníku byl podle viditelných terénních nerovností opevněn po celém vrcholu kopce. Zachována je středová homole o velikosti 20x30 m. Celé opevnění mělo vejčitý tvar o velikosti 70x90 m (to je patrné z mapy stavebního katastru Velkých Losin z roku 1834) . Na sever a východ se zvažuje plocha předhradí a celé opevnění je obehnáno příkopem a valem. Dobu vzniku stavby a jejího zániku nelze určit. Měl-li by mít hrádek jen strážní funkci, vznikl by někdy v posledních desetiletích 13. a prvních třech desetiletí 14. století. Nejpravděpodobnější bude, že opevněné místo vzniklo jako řada jiných na obranu Moravy proti nebezpečí ze severu, které hrozilo od tehdy ještě suveréních piastovských slezských knížat a loupeživých Wüstenhuvů a Haugwitzů, kteří uzurpovali nejodlehlejší území Moravy na hranicích s Vratislavskem a Kladskem. Z podobných důvodů vznikla řada horských pevností na cestách podél řek, například Kvinburg na Bílé Opavě, Veizenštejn na Bílém Potoku, Nová hrad na řece Moravě, Pleče nad soutokem potoka Staříče a říčky Brané, 0,7 km západně od Jinřichova  apod. Právě posledně zmíněný hrad se v písemných pramenech vůbec neobjevuje. Polohou mohl působit coby kontrolní bod cesty k Ramzovskému sedlu a asi vznikl jako reakce na stavbu hrabu Kolštejna (Braná). Tu realizovali loupeživí Wüstenvubové na území získané násilným úchvatem. Zda byla stavebníkem Plečí osoba pověřená králem nebo soukromníkem (někdo z pánů z Lipé) už asi nezjistíme. Vznik hradu je díky archeologickým nálezům datován do 14. století. Právě v okolí hradu byly už od středověku dobývány železné rudy. 5)

Taktéž v okolí hrádku na Strážníku se už od 13. století kutaly železné rudy (nebo snad rudy drahých kovů či barevných kovů – měď, olovo, zinek). Viditelným pozůstatkem po důlní činnosti mají být tzv. rapotínské  jeskyně (západně nad koupalištěm). Právě hrádek na Strážníku pravděpodobně chránil i zdejší důlní, případně hutní činnost. Opět se nabízí otázka, zda se zde netěžily rudy ušlechtilých kovů.

Zcela hypoteticky lze odhadovat podobu hrádku na Strážníku. Jeho dominantou byla patrně vysoká věž, obdobná stála na Novém Hradě u Kopřivné. Kolem ní se nacházela hradba a asi v severovýchodním nároží byla budova, kde sídlila vojenský posádka (palác ?). Na jižní straně se patrně nacházela věžovitá brána s padacím mostem, jenž byl nad hradním příkopem. Toto opevněné místo nad bažinatým a močálovitým údolím bylo ideálním místem, odkud se dal přehlédnout celý podhorský kraj. 6)
Traduje se, že za 30-ti leté války byla pozorovatelna švédské armády. Nedlouho po odchodu Švédů z Moravy v roce 1650 zde měl být postaven dřevěný kříž. Později tu dokonce byla postavena křížová cesta. Po roce 1802 byl kříž posunut jižněji na rapotínskou stranu. V téže době (1821) byla většina kopce, včetně vrcholu, obklopena losinskou vrchností od rapotínských rolníků. A tak se kopec Strážník, celý kopec Strážník stal součástí zámeckého parku a posléze byl zalesněn. Někdy kolem roku 1840 tu měl být postaven dřevěný šestiboký altán. Ten ale neměl dlouhého trvání. 7)
Snad se jednou najdou peníze na důkladný archeologický průzkum, který by mohl poodhalit bílá místa naší historie.

rekonstrukce strážního hradu
Lokalita bývalého hrádku se nachází nad Novým Malínem. Hrádek, o němž se nedochovaly žádné zprávy, sloužil jako strážní hrádek pro bývalou hornickou osadu, kde se měly od 13. stol. zpracovávat ušlechtilé rudy. Další lokalitou, kde měl také stávat od 13. století strážní hrádek je kopec Strážník nad velkolosinským zámkem. Patrně také sloužil k ochraně hornické činnosti. Z obou hrádků se nezachovaly žádné zděné stavby, jen terénní nerovnosti.


Poznámky :
1) Některá  starší literatura připisovala založení Šumperka hluboko na počátek 13. století. Zdeňkovi z Ralska, respektive jeho synům Hugovi a zmíněnému Jaroslavovi bezprostředním předkům pánů z Valdštejna. Dnes se tato nedoložená tradice zcela odmítá.
2) POLÁCH, D.: Bezejmenný hrad nad Novým Malínem. Kulturní život Šumperka 1997, s. 22 – 23
3) PLAČEK , M.: Zbytky středověkého opevnění v katastru Nového Malína, Severní Morava s. 85 Šumperk s. 7 – 8
Pro nás je důležitý hrad Rabštejn nad Bedřichovem (dnes součást Oskavy), jehož počátky jsou někdy spojovány s držitelem úsovského panství Hrabišem ze Švábenic. Prvotní rabštejnské hrabství zasahovalo také více na šumpersko a jeho hospodářským střediskem měl být Franštát, nynější nový Malín. Není také vyloučeno, že předchůdcem Rabštejna byl malý hrádek, jehož nepatrné zbytky jsou dosud viditelné nad Novým Malínem, který v německém pomístním názvosloví nesl příznačný název „Burgstein“ (hradní kámen) a k němu vedoucí cesta se nazývala „Schlossweg“ (zámecká cesta). Lidová tradice pak dlouho udržovala pověst o spojení tohoto hrádku podzemní chodbou s Rabštejnem, nepochybně pod vlivem historické, ikdyž dávno zapomenuté skutečnosti a původní přináležitosti Franštátu k Rabštejnskému panství. První zmínka o Rabštejně pochází z roku 1380.
In : SPURNÝ, F.: Hrad Rabštejn, Vlastivědné zajímavosti č. 62, Šumpek 1972
4) POLACH, D.: Bezejmenný hrad… cd. Hrabě Locarno se pokoušel otevřít doly na losinském a janovickém panství. Dvě štoly (šachty) byly u Petrovic (Trousenice) a dvě také u Vernířovic. Olomoucký krajský hejtman našel při průzkumu v září 1680 přes 4000 centýřu sudy obsahující stříbro a zlato. Na janovickém panství se ušlechtilé kovy získávaly těžbou rud od středověku. Doly na železnou rudu zanikly například u Bedřichova až v roce 1788
In: TRAUTEN-BERGER, G.: Das Tesstalin Mähren, Brünn 1872
5) VOJKOVSKÝ, R.: Velké Losiny. Putujeme po hradech a zámcích sv. 38 Dobrá 2005 s.2.
6) Pro rekonstrukci hrádku na Strážníku jsem vycházel z podobného opevněného místa na Moravskočeském pomezí. Hrad Boršov, též hřebeč, se nachází na ostrém výběžku ve strategicky významném místě, kde cesta z Litomyšle do Moravské Třebové překonává Hřebečský hřbet. Hrad založil na sklonku svého života Boreš z Riesenburka († 1277). Hrad zanikl patrně na konci 14. století. Ten zabíral trojúhelný konec hřebene, od kterého odděloval 14 m široký a 4 m hluboký příkop a pomocný val, jehož koruna je široká 7 m. Před valem přetíná šíji ještě oblouk druhého, už jen 9,5 m širokého příkopu, který je polozasutý, nebo zmizel úplně. Největší délka plošiny je 40 m a šířka 29 m a na její povrch nevystupují žádné zbytky zdiva, i když hrad byl nepochybně kamenný. Okrouhlou věž s vnitřním omítnutým prostorem o světlosti 3,5 m vykopali při zalesňování dělníci v roce 1836 a pozici tohoto bergfritu (věže) v mírném zlomu k čelní hradbě ověřil i nedávný revizní průzkum.
In : PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů… Praha 2001 s. 110
7) CZERNÝ, F.: Schoss Ullersdorf. In Unsere Heimat XII, 1932, 9 s. 118 a RIEDL, F.: Heimat und Welt, Sein und Leben. Esslingen 1960 s. 90.

                                                                                     Zpracoval: Stanislav Hošek
 

vstup do štoly v Novém Malíně