Z historie sklářství

Od roku 1857 přiváděl nájemce rapotínské sklárny Josef Schreiber nové skláře z Českomoravské vrchoviny.  Jednalo se zejména o Čechy, kteří v Rapotíně vytvořili základ české menšiny. Pojďme si přiblížit historii míst, odkud tito skláři přišli.

Nejstarší sklárny stály ve Vříšti (před 1559-1738?), na Fryšavě pod Žákovou horou (před 1560-1729) a ve Svratouchu (před 1574-1713). O něco málo později vznikly dvě další sklárny, a to v Pusté Rybné (před 1600-1700) a na Herálci (před 1604-1914). Nejstarší horácké sklárny byly v českých zemích dobře známy a kvalita jejich výrobků byla poměrně dobře hodnocena. Pravděpodobně ze sklárny ve Vříšti pochází tzv. pernštejnský vítací pohár uložený ve sbírkách na hradě Buchlově. Byl zhotoven již před rokem 1582 z lesního slabě zahnědlého skla a je ozdoben pernštejnským znakem se zubří hlavou. Z fryšavské sklárny jsou známy jen výrobky z poslední doby její činnosti. Jsou to upomínkové džbánky s emailovými výjevy. Ze sklářské hutě ve Svratouchu se přesně identifikovatelné výrobky nedochovaly.

Původní sklárna postavená v Pusté Rybné před rokem 1600 zanikla po roce 1638. V roce 1660 zde byla postavena nová sklárna. Ta pracovala pouhých 40 let. Vyrábělo se zde duté sklo užitkové, láhve, sklenice, džbány, lampy, zasklívací kotouče a také šestiboké zdobené láhve se šroubovacím cínovým uzávěrem. V Pusté Rybné se vyrábělo také modré sklo, které bylo tehdy velkou specialitou moravských hutí.

Herálecká huť přetrvala z prvních skláren nejdéle a byla později nazývána Mariánská huť. Její výroba byla dlouhou dobu zaměřena na tabulové sklo, v druhé polovině 19. století zde byla zavedena i výroba dutého skla velmi pestrých barev. Její činnost byla ukončena až s blížící se první světovou válkou. Herálecká sklárna vyráběla v posledním období také zajímavé kostní sklo, sklo chromově žluté nebo červené a také výrobky z vytáčeného skla.

Velmi málo informací je o sklárně ve Vortové. Patřila asi také k nejstarším – pracovala již v 16. století a provoz v ní byl ukončen roku 1762. Její výrobky nejsou vůbec známy.

V 17. století je možné pozorovat druhou vlnu zakládání nových skláren. Ta zesílila zejména po skončení třicetileté války. V té době vznikly sklárny v Českých Křižánkách (počátkem 17. stol. -1747?), na Moravských Křižánkách (před 1642-1740), v Záboří u Proseče (před 1651-před 1727), v Novém Jimramově (1651-před 1712) a na Březinách (1696 - zač. 19. stol.). Sklárnu na Moravských Křížánkách postavil před rokem 1642 tehdejší majitel novoměstského panství Šimon Katzer ze Schönsberka. Ve sbírkách Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě jsou některé výrobky z této huti. Mezi nimi je tzv. kouzelný pohár s pohyblivým jelenem.

Ze sklárny v Záboří nezůstaly žádné výrobky, které by se jí daly s jistotou přisoudit. Obdobně je tomu se sklárnou v Novém Jimramově. Sklárna na Březinách spolu s hutí na Heralci, jako jediné ze starších skláren, přežily celkovou krizi českého sklářství v druhé polovině 18. století a začátkem 19. století. Z březinské sklárny jsou známy především prysky (šesti až osmiboké lahvičky) s emailovou malbou v lidovém slohu. Sklárna na Březinách zanikla někdy po roce 1800, její sklo však zdobili místní lidoví malíři, patrně ještě kolem roku 1830.

Po velkých lesních polomech v roce 1740 byly jen na krátko - za účelem zpravování nahromaděného dřeva - postaveny dvě sklárny mezi Herálcem a Křižánkami. Mnoho informací nemáme ani o nové sklárně, kterou v roce 1793 založil na Kocandě (dnes místní část Herálce) podnikatel ze šumavského sklářského rodu J. I. Hafenbrädel. Sklárna byla v provozu patrně ještě v roce 1834, její výrobky se nedochovaly.

O další vlně zakládání skláren lze hovořit v době od třicátých let 19. století. Důvodem bylo oživení na trhu se sklem a zvýšený zájem o české sklo v zahraničí. V krátkém časovém období zde byly postaveny další tři sklárny: sklárna Marienwald na Posekanci u Budislavi (1826-1883), sklárna v Českých Milovech (1835-1886) a sklárna v Lubné (1836-1852). Brzy poté následovala ještě tzv. Vilemínina sklářská huť v Horním Bradle (1866-1944).

Ve sklárně v Posekanci, postavené v roce 1826, pracovalo hned z počátku 65 dělníků. Tato huť byla na Horácku první, která přešla v rozsáhlé míře k výrobě těžkého barevného skla. Vyráběly se zde praktické předměty denního života jako cukřenky, slánky, košíčky, láhve, sklenice a lampy. Mnohé zdejší výrobky jsou zajímavě plasticky zdobeny.

SVOBODA, Pavel. Krajem kamení a jeřabin. Tišnov: Sursum, 2002, s. 180-181

Zpracoval: Stanislav Hošek