Včelaři

Včelaři

včelaři

Zájmový kroužek vznikl díky zájmu a finanční podpoře obecního úřadu v Rapotíně v roce 2008. Základní organizace včelařů Šumperk má v současné době 175 členů. Každá obec, která patří do této organizace má svého důvěrníka, kteří tvoří výbor ZO. Povinností každého důvěrníka je seznamovat členy s veškerým děním v ZO a zároveň tlumočit požadavky členů vedení organizace.

Celkem je v obci registrováno jedenáct včelařů, kteří mají celkem 134 včelstev.

Kontaktní osoba:

Bedřich Kreml
tel.: 606 754 151

Proč chovat včely

Med vzniká z nektaru květů rostlin nebo výměšků stejnokřídlého hmyzu, k nimž včely přidávají výměšky svých vnitřních žláz. Proto hovoříme o živočišném produktu. Medy dělíme podle zdroje snůšky na květové a medovicové. Květové medy vznikají přetvořením nektaru z kalichů květů a rostlin včelou, medovicové sběrem zpracované mízy stromů, kterou vylučují mšice, červi a mery. Včela sbírá kapičky vyloučené sladké šťávy na povrchu listů a jehličí stromů. Všechny medy mají vysokou kvalitu, liší se jen složením ovlivněným rostlinou nebo zdrojem ze kterého med pochází.

Jaro mění úl na medovou továrnu. Příroda na jaře otevře svůj roh hojnosti na velmi krátkou dobu, proto včela musí vyvinout velké úsilí, aby nashromáždila med pro svou potřebu na celý rok. Aby naplnila jeden medný váček, musí navštívit zhruba 1000 květů. Denně vylétá až 60x. Ve snůškovém období včely vylétají z česen vysokou rychlostí a přímým směrem. Pozor! Přitom se nedokážou vyhnout nenadále vzniklé překážce. Pokud se člověk nechce stát terčem takových létajících „střel“, neměl by se před česny zdržovat. Po vyhledání zdroje pastvy včela nejprve analyzuje nektar. Zjistí jeho obsah cukru, vody a minerálních látek. Poté nasaje do medného váčku uvnitř těla, kde probíhá částečná proměna – štěpení v nektaru přítomného řepného cukru na glukózu a fruktózu. Po příletu do úlu létavky předávají obsah medného váčku včelám úlovým. Další dny se roztok štěpí v medových váčcích úlových včel i v buňkách plástů, kde dochází ke zrání a snižování obsahu vody po 18%. Po vyzrání medu včely buňky uzavřou voskovými víčky. Tak je bezpečně tento poklad zakonzervovaný. Jedno včelstvo spotřebuje za rok asi 90kg medu, 40kg pylu a přibližně 40l vody.

Poměrně často musíme vyvracet názor, že zkrystalizovaný med někdo doplnil cukrem. Není tomu tak. Krystalizace je přirozený biologický proces a naopak potvrzuje pravost medu.

Činnost rapotínských včelařů

Tak jako jiné zájmové organizace v obci se více či méně zapojují do kulturního života obce, tak také včelaři mají zájem se na práce v tomto veřejném životě podílet.

Práce včelaře není jen stáčení medu. Aby včelky prosperovaly a byly zdravé, musí včelaři vykonávat práce a úkoly, které jim zabírají každou volnou chvíli i na úkor dovolené a jinak stráveného volného času. I přesto je včelařství láskou na celý život.

Včelařský rok je velmi podobný tomu, jak jej známe, ale má o tři období víc a navíc začíná s časovým posunem. Tedy v období, kdy končí na polích žně, tvz. podletím. Pak nastupuje podzim, který je typický odkvětem posledních nektarodárných a pylodárných rostlin. Chladná zima je pak příležitostí pro udržování souší, výrobu rámků, léčení a odběrů vzorků měli. Předjaří je typické prolety a prvním pylem. Jaro ve znamení bouřlivého rozvoje včelstev, který včelař s nadšením pozoruje. V časném létě je nejvíce práce s medobraním a množením včelstev. Plné léto dává souhrnné výsledky a včelař se při správném vedení raduje v případě, že mu příroda přála. V každém z těchto období čeká na včelaře spousta práce.

V důsledku činností lidí jsou včelky ohrožovány různými vlivy. Ať je to velkoprodukce v zemědělství, jehož součást je nadměrné používání hnojiv a pesticidů, tak také rozšiřováním včelích nemocí jako je mor včelího plodu, varoáza a další.

Proto je také hlavním úkolem včelařů udržet včelstva zdravá, v dobré síle a kondici. S tím souvisí důsledné dodržování metod a termínů preventivního ošetřování (léčení), které začíná po posledním stáčení medu a pokračuje až do jara.

Po roce 1945, po osídlení pohraničí bylo v Rapotíně z řad občanů pravděpodobně 25 včelařů a ti obhospodařovali okolo 360 včelstev. Byli to tito včelaři: pan řídící František Vlk, Josef Zámečník, František Vogl, František Mazánek, Jan Prachař, Květoslav Bartoník, Květoslav Kubíček, Květoslav Škrabal, Jaroslav Zapletal, Rudolf Krňávek, Miroslav Steinhauer, Meoděj Osladil, Václav Kalbáč, Věroslav Kalbáč, Bedřich Kreml st., Ladislav Drbal, František Naiman, Otta Malý, Miroslav Trtík, Stanislav Horáček, Alžběta Roztočilová, Antonín Ezechyl, Antonín Sehnad a pánové Paliga, Hlavenka a Šuranský.

O opylení krásného údolí Rapotína, jejich zahrad a zemědělských plodin usiluje pouze deset včelařů – Bedřich Kreml, Jiří Krňávek st., Jiří Krňávek ml., Stanislav Marek, Evžen Mitrofan, Metoděj Osladil, Miroslav Steinhauer, Jaroslav Zapletal, Jan Holeček, Jan Fiala a Ondřej Zindulka, jejichž věkový průměr je 65 let a obhospodařují okolo 100 včelstev. Na takovou rozsáhlou oblast je zavčelení nedostačující, proto bychom v našich řadách přivítali další nadšené zájemce, jak ze starší generace, tak z generace mladších.

Rádi bychom proto v příštím roce ve spolupráci ze zahrádkářskou organizací chtěli spojit výstavu zahrádkářů a s naší malou prezentací, která by spočívala v ukázce ze života včel, jejich produktů a zařízení pro jejich chov.

Také po dohodě s vedením základní školy v Rapotíně hodláme uspořádat besedu, jejímž tématem bude život a vliv včel na krajinu a člověka.

Věříme, že těchto pár řádků stačí, abyste si udělali obrázek o práci, činnostech a starostech, které každý včelař postupuje, aby příroda a krajina byla nadále živá a rozmanitá. To je přání všech včelařů a také zájem ostatních občanů.